„Celní orgány prostě nemohou vyslovit propadnutí dopravního prostředku vlastníkovi, který sám nijak nezavinil spáchání daňového deliktu,“ řekl ústavní soudce Stanislav Balík.
Zdůraznil, že je na celnících, aby se zabývali tím, jestli se skutečný vlastník nějak spolupodílel na spáchání daňového deliktu vůči státu. Pokud dospějí k závěru, že ne, musejí zajištěné auto majiteli vrátit.
Celní úřady se nemohou podle soudce obávat používat tzv. princip správního uvážení. Věc si musejí prošetřit a spravedlivě ji posoudit, což je zcela obvyklý postup.
Zákon o spotřební dani byl před časem novelizován. Při jeho úpravách byly už možnosti celníků rozhodovat o propadnutí vozidel omezeny.
„O propadnutí aut státu rozhodujeme zcela mimořádně. Zjišťování vztahu mezi daňovým delikventem a majitelem vozu, na které upozornil Ústavní soud, je samozřejmě důležité a my mu věnujeme velkou pozornost,“ řekl v reakci na verdikt vedoucí právního odboru Celního ředitelství Brno Pavel Polák.
Rozhodnutí Ústavního soudu souvisí s kauzou ze severní Moravy. Tamní správní soud řešil případ z roku 2005, kdy celníci zastavili dodávku s 2200 litry etanolu bez příslušných dokladů. Později rozhodli o propadnutí vozidla státu. Majitel auta s tím ale nesouhlasil, vůz pronajal jinému provozovateli a vůbec neměl vliv na způsob jeho využívání. Podal proto úspěšnou žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. Celní úřad následně podal kasační stížnost, kvůli níž se zákonem o spotřební dani začal zabývat Nejvyšší správní soud. Ten se v roce 2008 se obrátil na Ústavní soud.
