Hloučku příbuzných dominuje šedovlasá žena. Je to babička třiadvacetiletého Václava Schneidera. Sexuálního devianta, který se stal na sklonku minulého roku postrachem žen v Praze 8. Státní zástupkyně ho žaluje za vraždu, dva pokusy o vraždu a znásilnění.
„Nejde mi to do hlavy, byl to zlatej kluk. Krátce předtím, než ho zatkli, mi říkal: Babičko, teď mám dvě práce, ale v první volné chvilce se za tebou zastavím,“ říká důchodkyně.
Musela sebrat všechny síly, aby přišla k soudu, který před týdnem začal, ale chtěla vnuka alespoň vidět.
„Stojím tady jako ve zlém snu. Celá rodina je jako ochromená. Odmítáme tomu uvěřit. Vencova matka se zhroutila, když si přečetla psychiatrické posudky,“ stačí říct babička ještě před jednáním, než ji příbuzní odvedou stranou.
Ženy svědčily po telefonu
Z rodin tří napadených nepřišel nikdo. Výslech dvou mladých žen, které přežily, je zprostředkovaný hlasitým odposlechem telefonu. Obě od útoků trpí postraumatickou stresovou poruchou. Vlastně o tom ani nedokážou mluvit, takže jen potvrzují svoje výpovědi na policii, které předsedkyně senátu Marie Marková předčítá.
První oběť Schneider podle obžaloby sledoval loni 27. srpna od zastávky tramvaje U kříže.
Pětadvacetiletá studentka se vracela z diskotéky, kde si přivydělávala jako tanečnice.
„Cítila jsem, že za mnou někdo jde, najednou mě chytil zezadu do kravaty. Chtěl sex. Nejdřív jsem se s ním snažila nějak domluvit, ale najednou mě začal brutálně škrtit a mlátit. Začala jsem řvát jako lvice, pochopila jsem, že mě chce zabít. Už jsem se v duchu loučila s maminkou…,“ čte Marková z výpovědi.
Měla pocit, že umírá, upadla do bezvědomí. Probudila se celá od krve, podařilo se jí dostat k nedaleké benzince.
Pil jsem, mrzí mě to
Obžalovaný naslouchá bez pohnutí, oči zapíchnuté do země. Před soudem se zmůže jen na pár vět, vypovídat odmítl. „Mé chování způsobil alkohol, moc si nepamatuju. Mrzí mě to,“ říká na pohled obyčejný kluk, který pracoval v pizzerii Koruna na Václavském náměstí.
Svědkové z okruhu jeho známých se shodují, že byl hodný a pracovitý, navíc srandista. Dokonce ani pár dívek, s nimiž krátce chodil, na něj neřeknou nic ošklivého. Rád popíjel s kamarády Red Bull s vodkou, uměl se prý bavit.
Přes mrtvou hodil deku
Úplně jinak ho zažila loni 7. listopadu i druhá napadená. Také ji sledoval v noci od zastávky Vosmíkových v Praze 8. Když odemykala dveře domu, zezadu ji chytil do kravaty. Na zemi ji začal škrtit až omdlela.
„Nad ránem mě tam našel soused z domu, zavolal sanitku. Zjistila jsem, že jsem od pasu dolů nahá, byla jsem úplně mimo, pomlácená. Bolel mě krk… Od té doby jako by můj život skončil,“ uvedla na policii pětadvacetiletá žena.
Třetí napadená útok loni 29. listopadu nepřežila. Pachatel se druhý den sám udal policii.
„Objednal jsem si domů do ulice V zahradách slečnu. Chlapíkovi, který ji přivezl, jsem zaplatil domluvených 2500 korun. Osprchovali jsme se, proběhla soulož. Najednou jsem ji držel v kravatě, dal jí pěstí a škrtil ji, až se nehýbala. Nevím, co mě to napadlo. Pak jsem přes ni hodil deku a vypnul její i svůj mobil, abych se mohl vyspat. Ráno jsem totiž vstával do práce,“ vylíčil policistům noc pachatel.
Matka osmadvacetileté mrtvé teď po Schneidrovi požaduje osmimilionové odškodné.
Beznadějný případ
Podle psychiatra Petra Kubeje patologickou sexuální agresivitu s rysy sadismu dosud bezúhonného mladíka výrazně zhoršuje porucha osobnosti, která se vyznačuje bezcitnostní.
„V kombinaci deviace a poruchy je pobyt obžalovaného na svobodě vysoce nebezpečný a jeho náprava téměř nemožná. Své jednání bagatelizuje. Když jsem se ho třeba zeptal, proč nezavolal záchranku, když se ty ženy přestaly hýbat, řekl, že ho to prostě nenapadlo,“ vysvětluje expert.
Sexuolog Luděk Daneš kvůli špatné prognóze navrhl umístit mladíka do detenčního ústavu. K tomu se přiklonila i psycholožka Štěpánka Tůmová.
Rodina odmítá uvěřit
„Je to tragédie několika rodin,“ říká obhájkyně Eva Marvanová. Blízcí obžalovaného odmítají závěrům znalců uvěřit, proto si obhajoba nechala vypracovat další posudek. Sexuolog Jaroslav Zvěřina označil Schneidera za útočného sadistu, ale o možnostech jeho nápravy se vyjádřil optimističtěji.
„Dnes se osvědčuje souběh trestu a léčby. Teprve kdyby nepřišly výsledky, je na místě detenční zařízení,“ míní Zvěřina.
Schneidrovi hrozí až patnáct let nebo i výjimečný trest. Ze soudní síně mladík vychází se zachmuřeným obličejem.
„Zvedni koutky Venco. Ještě není nic ztraceno,“ ozve se z hloučku příbuzných.
