Cesta kaprů z hradeckých rybníků na štědrovečerní stůl začala

Soustava rybníků na Hradecku patří k nejstarším v zemi. Minulý týden začaly jejich výlovy, Sedmička byla u toho.

Je úterý po osmé hodině ráno a nad rybníkem Datlík se vznáší bílý opar. Měl začít výlov dalšího hradeckého rybníku. Místo toho skupina mužů postává na jeho hrázi a v chladu strká ruce do kapes. Voda nestihla odtéct.

„Některé rybníky se vypouštějí čtrnáct dní, tři neděle, některé opravdu jen dva dny, záleží na tom, jak jsou velké,“ říká majitel Rybářství Holohlavy Karel Dunas, který ještě s kolegou - rybářem probděl na hrázi Datlíku noc.

Znamenalo to pro ně každou hodinu sešplhat po žebříku k odtoku, zkontrolovat ho a čistit.

Výlov nakonec začíná až odpoledne. Dvě čtveřice „naháněčů“ ve vysokých holinách a kalhotách-prsačkách se rozestupují, každá na opačném konci rybníka. V rukou drží dlouhé klacky, se kterými mlátí o hladinu rybníka. Kalná voda se rozstřikuje na všechny strany a mělká voda, v níž se to místy mele prchajícími rybami, začíná vřít těly ryb.

Stát ve studené vodě není zrovna příjemné. Lovci v ní tráví desítky minut.

„Tak hrozné to zase není, při pohybu se člověk trochu zahřeje,“ říká Karel Dunas.

Někteří muži se při nahánění dokonce baví, na rtech jim pohrává úsměv dítěte, které má radost z toho, že správným zásahem důkladně zkropilo svého souseda. „Před třemi roky to bylo horší, rozbíjeli jsme ledy, bylo to v listopadu. Taky jsem se vymáchal,“ vzpomíná jeden z nich.

Do rybníka sestupují další pomocníci. Lovící četa se formuje do kruhu, který se pomalu uzavírá až k okraji sítě. Muži síť dosud ukrytou pod hladinou u stavidla postupně zvedají. Uvízli v ní velké i malé ryby, které je teď třeba vytřídit do kádí. Než ryba doroste do tří až čtyř kilogramů, trvá to nejméně čtyři roky.

Udržet kluzkou rybu v rukou však není jednoduché. Fotografovat se nechce, málem mě propleskne. Mám co dělat, aby se mi nevysmekla. Za chvíli končí v jedné z železných nádrží na korbě nákladního auta, které ryby odveze na sádky.

„Tam musí být už od výlovů, aby se pročistily, aby, jak někdo říká, nesmrděly bahnem. Pak už se rozváží dál na prodej, do stánků. Rybníky jsou tady v kaskádě pod sebou, tento se vypustí, sloví a hned se pustí z horních rybníků voda, aby se znovu naplnil a z dalších rybníků se sem mohla převážet násadová ryba, která tady bude jeden rok a příští rok na podzim se bude lovit,“ dodává Karel Dunas.

Ze sítě vytahuje dozlatova zbarveného červeného koi kapra původem z Japonska.

„Jednoho tu máme jako zpestření pro lovící četu. Jinak na většině rybníků a retenčních nádrží máme kapra, nachází se zde amur, štika, pár sumců a v poslední době zkoušíme i candáta,“ říká Milan Zerzán ze společnosti Městské lesy, která se o rybník Datlík a dalších třináct rybníků a retenčních nádrží o ploše celkem asi padesáti hektarů stará.

V městských rybnících je běžně okolo dvanácti tun ryb.

„Zhruba dvě tuny prodáme při vánočním prodeji stromků na Zeleném sloupku. Zbytek použijeme na zarybnění těch rybníků, kde lidé mají možnost koupit si povolenku na rybolov, nebo to, co zbude navíc, prodáme obchodníkům, zájem je v Polsku,“ vysvětluje Zerzán.

Jako poslední byla dokončena na jaře retenční nádrž Češík nad přírodní památkou Na Plachtě. Letos se podařilo odbahnit rybníky Šanovec a Biřička.

V Hradci Králové a v blízkém okolí je však rybníků a písníků, kromě těch, o které se starají Městské lesy, mnohem víc. Slouží i k rekreaci. Rybniční soustava na Hradecku patří k vůbec nejstarším v zemi.

„V 16. století zde působil Jakub Krčín, který ji postavil včetně té chlumecké. Předpokládáme, že byl přeplacen velmoži z jižních Čech, které ho tak k sobě přilákaly a on tam postavil velké rybníky jako Rožmberk a další,“ dodává Milan Zerzán.