Když se na konci července na tiskové konferenci představil freekaratista Tomáš Hiller s obřím pohárem za druhé místo z prestižního US Open, nikdo nepochyboval o tom, že zlínský mladík dosáhl mimořádného úspěchu. Diktafony, fotoaparáty a kamery sbíraly slova a záběry šampiona, aby se v následujících dnech šířily Zlínskem zprávy o triumfu dvacetiletého borce, který ovládá sport založený na základech bojového umění. Všechno ale bylo úplně jinak.
„Tomáš mi tvrdil, že byl druhý v jedné ze soutěžních disciplín. O tom, že šlo o kategorii začátečníků, nepadlo ani slovo,“ říká Robert Heč z televize RTA.
Druhý, nebo poslední?
Podobně mluví i Jana Mádrová z TV Zlínsko. „Pochopila jsem, že Hiller vybojoval druhé místo mezi elitními závodníky,“ přidává se redaktorka. Ostatně stejný dojem měli všichni, včetně redaktorů Sedmičky. Jenže po uveřejnění článků a reportáží se objevily pochyby.
„Tomáš prezentoval svůj výkon jako obrovský úspěch, ale nezmínil, že byl druhý v kategorii nezávodníků, kde se představilo šest lidí. Mezi závodníky skončil na posledním, pětadvacátém místě,“ upozorňuje zkušená rozhodčí Iveta Asadiová.
Její slova potvrzuje i manažer nejlepšího freekaratistického českého týmu NoGravity Jiří Švestka. „Byl jsem v Orlandu, takže jsem Tomáše viděl v akci. Mohu potvrdit, že úspěch, kterým se chlubí, je neuvěřitelně zveličený. Do světové špičky má nesmírně daleko,“ říká manažer pražského oddílu.
Kauza už se dostala i k jednomu ze zakladatelů freestyle karate v Česku Janu Sýkorovi. „Tomáše znám z několika kempů. Je to snaživý kluk, ale stěží průměrný závodník. Vím, že před US Open už někde závodil, takže se v kategorii nezávodníků neměl vůbec objevit. To od něj bylo nečestné a nesportovní,“ podotýká Sýkora.
Trénink dětí? Nesmysl
Hiller se chlubil také tím, že vede kroužek dětí. I toto tvrzení však dostalo „na frak“. „Měl trénovat v Domě dětí Astra, ale ze čtrnácti lekcí přišel jen na tři. Když dorazil, všichni se modlili, aby to už skončilo,“ napsal na e-mail Sedmičky čtrnáctiletý Martin Šustek.
A co na to Tomáš Hiller? Na svou obhajobu neřekl nic. Nezvedal telefon, na e-mail nereagoval, přestože byl prokazatelně ve Zlíně. „Viděl jsem ho, ale ani mě nepozdravil,“ podivuje se jeho bývalý trenér a úspěšný závodník Jonáš Petřík.
