Chorvatský Trogir láká návštěvníky na historii, umění i romantickou atmosféru křivolakých uliček. Ne náhodou se přímořské lázeňské město po více než dvou tisíciletích své existence propracovalo až na Seznam světového dědictví UNESCO.
První akt
Nejpikantnější dílo se však skrývá hned dole, v románském dávnověku v přízemí. Chorvatský mistr Radovan tu v polovině třináctého století vysochal nádherný portál se stovkou andělů, výjevy z Kristova života – a také s prvním aktem v dějinách chorvatského náboženského umění. Adam s Evou jsou zde zachyceni obnaženi těsně před prvním hříchem, a to dokonce ve 3D zobrazení. Na svou dobu to musel být pořádně odvážný počin.
Legendy o ženách se ostatně táhnou celu trogirskou historií. Láska prochází žaludkem, což prý musela hodně rychle pochopit i mladá dívka jménem Rafiola. Podlí nepřátelé ji prý uvěznili v benátské pevnosti Kamerlengo, která se dodnes vypíná na jihozápadním cípu trogirského ostrova a z jejíhož cimbuří se otevírají nádherné výhledy na zdejší přímořskou promenádu přezdívanou „Riva“. Rafiola prý trpělivě čekala na svého milého a čas za mřížemi si krátila pečením výtečného cukroví, které předtím sama vymyslela. Když ji vysvobodil, připravovala mu sladkou pochoutku i doma. Plněné šátečky dodnes nesou její jméno a v trogirských restauracích si je můžete dát jako dezert. Ideálně třeba po „pašticadě“, dalmatské specialitě z marinovaného a pečeného hovězího masa.
Kozí město
Nejvyšší bod historického centra Trogiru leží ve výšce rovných sedmačtyřiceti metrů nad mořem a tvoří ho právě vrchol věže katedrály. O to podivnější se zdá být původ názvu města. Staří Řekové ho založili ve třetím století před naším letopočtem pod názvem Tragurion, což v překladu znamená „kozí vrch“. Asi tím naráželi na množství rohatých sudokopytníků, kteří tenkrát pobíhali po okolních kopcích na pevnině.
Zbytky helénistického plánování ulic, které na sebe navazují kolmo, se dají v Trogiru rozeznat ještě dnes. Alespoň na satelitních mapách určitě. V reálu budete mít někdy starost, abyste se v křivolakých uličkách neztratili. Celý ostrůvek, který je v Trogirském průlivu vklíněný mezi pevninou a blízkým ostrovem Čiovo, je však naštěstí sotva půl kilometru dlouhý a polovinu té vzdálenosti široký. Po několika minutách chůze tedy spolehlivě dojdete k moři a za další chvilku k jednomu ze dvou trogirských mostů. Jeden spojuje historické centrum s pevninou a druhý s Čiovem.
Oblíbená destinace
Ostrov Čiovo byl v minulosti zemí určenou pro lidi nakažené morem či pro uprchlíky. Po středověkých tureckých nájezdech se jich tu usídlilo víc než dost. Žádný výše postavený občan Trogiru by si tehdy na Čiovu své letní sídlo nikdy nepostavil. Časy se však mění a ostrov se stal oblíbenou prázdninovou destinací. Co se však nemění, je propustnost obou mostů. Starý Trogir tak zákonitě působí jako zátka, jež znatelně zpomaluje dopravu tam i zpět.
Po třiceti letech rozmýšlení se však konečně začíná stavět most nový, který jako srdeční bypass obejde trogirský ostrov a spojí Čiovo přímo s pevninou. Pro město, které ve jménu klidu jako jedno z prvních v Chorvatsku zakázalo v historickém centru používání neonových reklam a dalších moderních vymožeností, to bude další úleva.
