K pohybu měla blízko už jako dítě. Hrála závodně házenou, lyžovala, chodila do Sokola. Po gymnáziu chtěla Eva Nováčková tělocvik a angličtinu studovat na vysoké škole. Zvládla dva semestry. Po roce 1948 ji rodiče přemluvili, aby skončila, protože angličtinu stejně nevyužije. Celý život pak pracovala v kanceláři.
Cvičila na zahradě
„Angličtinu jsem se později naučila sama a tělocvik taky dělám, i když ne za peníze,“ usmívá se vitální paní, která předcvičuje od roku 1956.
Tenkrát ukazovala třeba jak skákat přes kozu. Potom objevila cvičení s hudbou. „Nejdřív jsme cvičily s pianistou, toho později nahradil gramofon. Vždycky jsme kousek nacvičily a já zase vrátila jehlu na desce zpátky. Sestavy jsem zkoušela i doma nebo na zahradě, abych nerozbila lustr,“ popisuje Nováčková.
Aerobik ji uchvátil
Mnozí ji tenkrát od aerobiku zrazovali. Novinka se ale rychle ujala. „Nakonec to došlo tak daleko, že ženské už na nářadí nechtěly a dnes cvičíme jen s hudbou,“ vysvětluje babička čtyř vnoučat, která má i jednu pravnučku. Ani v důchodu se pohybu nevzdala a stále dvakrát týdně vede cvičení rodičů s dětmi, po nich přijdou na řadu školáci a nakonec ženy.
Zapotí se hlava
Tři hodiny v kuse zvládá obdivuhodně. „Zapotí se hlavně moje hlava, když musím myslet, jaký cvik přijde na řadu,“ tvrdí Nováčková, která přiznává, že někdy je to náročné. „Když ale začnu, všechno ze mě spadne,“ říká cvičitelka.
Nedokáže jen sedět
Ráda by někomu předala své zkušenosti. Sehnat schopnou cvičitelku, která má čas a bude pracovat zadarmo, však není jednoduché. „Důchod je náročný, mám zahradu, psa. Někdy si za celý den nesednu,“ říká žena, která stále plave, jezdí na kole a bez problémů doběhne autobus. „Když dlouho sedím, bolí mě tělo víc, než když se hýbu,“ dodává Nováčková.
