Jsme prý nejmenší lidé. Když nasněží, nejsme vidět, žertuje silničář | E15.cz

Jsme prý nejmenší lidé. Když nasněží, nejsme vidět, žertuje silničář

V kalendáři zima ještě není, na silnicích už ano. Týdeník Sedmička proto vyrazil v kabině sypače odhrabávat přívaly sněhu.

Tohle ještě nic není, říká silničář Martin Juráš o vrstvě sněhu, kterou odhrnuje pluhem ke krajnici. Je půl jedenácté večer, na Střelničné ulici v Ďáblicích vládne zima. Už den bez přestání sněží.

Třiadvacetiletého Juráše čeká ještě víc než polovina dvanáctihodinové směny za volantem sypače. Jeho rajon jsou hlavně Ďáblice a Dolní Chabry.

„Nejvíc sněhu musím vždycky odhrnovat mezi poli, třeba na části Čimické ulice. Tam jezdím hodně pomalu, tak dvacet,“ popisuje řidič.

Zásobník soli má plný. Technická správa komunikací, která se stará o většinu silnic v metropoli, po zkušenostech s letošní tuhou zimou, výrazně rozšířila sklady posypových materiálů.

Čekání na kamiony

Jen po Praze rozvezly sypače čtyřiadvacet tisíc tun.

„Po celé Evropě docházely zásoby posypu a téměř všichni silničáři doslova čekali na každý kamion s materiálem,“ vzpomínal na začátku listopadu vedoucí zimní údržby v hlavním městě Petr Kožíšek.

Navzdory důkladným přípravám se ale silničáři patrně nikdy nezbaví nálepky těch, kteří každou zimu zaspí a nestíhají odklízet.

„Kamarádi mi říkají, že jsme nejmenší lidé na světě. Když nasněží, nejsme vidět,“ vypráví s úsměvem řidič Martin Juráš.

Nejdřív na Střelničnou

Z vyhřáté kabiny velkého sypače vypadají sněhem zapadané ulice klidně. Ostatní auta ale přece jen radši jezdí krokem.

Vyučený kuchař Juráš vypráví, jaká má odklízení sněhu pravidla. „Do dvou hodin musíme protáhnout hlavní trasy. U mě je to třeba Liberecká nebo Střelničná,“ říká.

Pak teprve míří na silnice v takzvaném druhém a třetím pořadí. Ty mají ale často na starosti menší sypače.

Třicet let v dispečinku

Na děvetašedesát velkých odklízecích aut dohlíží operátor Jiří Hrabánek. V havarijním dispečinku Technické správy komunikací sedí sám, společnost mu dělá čtrnáct obrazovek sledujících situaci na nejdůležitějších pražských tazích.

Mostu Barikádníků, magistrále, Barrandově a dalších.

Občas zazvoní telefon s hlášením, co je na silnicích třeba opravit nebo uklidit. Volají policisté i lidé z ulice. V posledních dnech ale Hrabánek řeší hlavně sníh.

„Dáváme odtud signál, aby sypací vozy vyjely do akce. Dál už do jejich provozu většinou nezasahujeme. Mají své pravidelné trasy,“ vypráví Hrabánek, který v dispečinku prožil už tři desítky let.

Silničářům dnes pomáhají i čidla, která na vybraných místech měří teplotu a vlhkost asfaltu. Díky tomu můžou třeba na Barrandově nebo magistrále zjistit hrozbu námrazy.

„Nemusíme tam ani posílat pluhy, vybraná místa jsou vybavená rozmrazovacím postřikem,“ vysvětluje operátor Hrabánek.

Rodinné řemeslo

Hodinu před půlnocí jízda na sypači končí. Ďáblické ulice se ve zpětném zrcátku zdají uklizené, ale rychle zase zapadávají sněhem.

Silničář Martin Juráš vypráví, jak moc ho nevděčná práce baví. Vždycky si přál jezdit s náklaďákem. Sen si splnil. „Pracuju tady i s tátou, ten jezdí v Troji. Dokonce jsem po něm zdědil i přezdívku. Říkaji mi pan Pávek, podle postavy z filmu Vesničko má, středisková,“ říká řidič.

Jestli silničářské řemeslo předá i svým dětem, ještě neví. „Dcerce je teprve rok a půl, tak uvidíme,“ dodává Juráš s úsměvem.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!