Nejprodávanější deskou za uplynulý rok bylo album Jaromíra Nohavici Tak mě tu máš, objevem roku akademici vyhlásili skupinu Zrní. Skladbou roku se stala píseň Coco skupiny Charlie Straight. Nejprodávanější deskou roku se stalo album Jaromíra Nohavici Tak mě tu máš, nejlepším videoklipem Falling Borise Carloffa.
Do Síně slávy byl při dnešním předávání cen uveden zpěvák Pavel Bobek. Sál Průmyslového paláce v Praze, kde se předání cen odehrávalo, mu aplaudoval vestoje.
„Já jsem si všiml, že mě Bůh má poměrně rád, takže děkuji Bohu,“ řekl v děkovacím proslovu Bobek. Přidal i poděkování všem posluchačům, kteří ho po dlouhá léta v hudbě drželi nahoře, takže se prý nikdy necítil jako „spadlý na zem“.
Bobek je pamětníkem počátků českého rocku
Bobek se narodil 16. září 1937 v Praze. Vystudoval sice architekturu, ale proslul především jako průkopník tuzemského rokenrolu. Americkou muziku však má prý rád bez ohledu na styl; poslouchá i zpívá blues, swing i country.
V letech 1963 až 1965 byl Bobek zpěvákem skupiny Olympic, od roku 1966 vystupoval s Country Beatem Jiřího Brabce. O rok později se stal stálým členem divadla Semafor, kde působil až do roku 1990. První singl mu vyšel v roce 1964, premiérové album s názvem Veď mě dál, cesto má o 15 let později. Mezi jeho největší hity patří Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát, Houston, Lásko, mně ubývá sil, Stůj, klidně stůj nebo Pojď dál a zpívej.
Je držitelem Zlaté porty (1980) za zásluhy a rozvoj country music, v roce 2010 převzal Zlatou desku za album Víc nehledám… Bobek tehdy dobyl tuzemskou hitparádu ve svých 72 letech, což je rarita. Projektem si splnil životní sen a označil ho za své poslední album. O dva roky později však vydal další desku s názvem Kruhy.
Přestože před osmi lety po vážných zdravotních potížích strávil dva týdny v umělém spánku a po nemoci téměř přišel o hlas, dokázal se vrátit do nahrávacích studií i před publikum.
V roce 2008 si zazpíval také na slavném trutnovském festivalu. Souznění s publikem nastalo zejména při jeho starších hitech jako Nedělní ráno a Veď mě dál, cesto má, při němž tmu nad hlavami zpívajících diváků rozjasnil svit žhnoucích svíček. Diváci si tehdy bouřlivým potleskem vymohli od hvězdy večera několik přídavků.
Richard Krajčo: Hudba se zadarmo dávat nemá
