Úspěch to nebyl jen umělecký. „Boss“ se znovu zařadil i mezi nejvíce vydělávající interprety, a aby snad nedošlo k mýlce, že tu jde především o umění, spustil ohňostroj archivních reedic, živých záznamů a výběrů. Kontrast umělce-multimilionáře, který je zároveň obhájcem obyčejných lidí, novinka Wrecking Ball ještě prohlubuje. Sdělení aktuální nahrávky je totiž mnohem přímočařejší než literárními opisy a steinbeckovskými příběhy zatížený předchůdce. Otevírá stejná témata jako přednedávnem okupanti Wall Street. Především pak to, do jaké míry je virtuální byznys ztělesněný tamější elitou ještě etický a do jaké míry dopadá na každodenní život tvrdě pracujících nebo nezaměstnaných Američanů.
Na zjevný rozpor mezi leitmotivy zpěvákovy tvorby a jeho obchodní politikou bude posluchač již zvyklý. Na novince jej ještě zvýrazňuje hudební složka. Písně jsou beze zbytku klasické, zpěvákův autorský rukopis se od ustálení v druhé polovině sedmdesátých let nezměnil. Snad jako připomínka, z jakých kořenů pochází americký lid, však v jádru písní figurují irské či gospelové motivy. Jiné skladby k dovršení neštěstí se producent Ron Aniello pokusil obohatit současně znějící elektronickou rytmikou.
Tyto prvky, které by za jiných okolností mohly celek oživit, desku naopak srážejí. Navzdory snaze o omlazení interpreta je totiž produkce konzervativní. Mohutný zvuk vyrůstá z (libovolně zaměnitelné) rozkošatělé instrumentace, nechybí výrazné melodie a klasické stadionové refrény. Novátorské prvky tak na pozadí tradičního znění působí jako rušivý element: například místo písní protkaných irskými motivy, kterých „Boss“ již několik napsal, zde posluchač naráží leda na stadionové halekačky s trochou irské tresti ulpělé na povrchu. Šťastnější by bylo ponechat skladby v podobě, v níž vznikaly. Tedy jen s komorním, akustickým doprovodem, aby jejich specifika mohla vyniknout.
Bruce Springsteen: Wrecking Ball
Vydavatel: Columbia Records, 2012
Hodnocení: 60 %
Autor je spolupracovníkem redakce
