Poněkud paradoxně vystupovali v Praze poprvé až po několika nahrávkách spíše krotkých a konvenčních. Novinka Whole Love je návratem k syrovějšímu vyznění a nepředvídatelnosti starších desek a oživuje auru jedné z nejkreativnějších „tradičních“ kapel nového kontinentu.
Především boří dohady, kterak šestici došel dech a bude již zřejmě donekonečna opakovat tytéž desky, lišící se snad jen názvem, emočním nábojem a zvukovou či produkční stylizací. Nadále platí, že Wilco inspiraci čerpají z hlubokých pramenů rocku šedesátých a sedmdesátých let, i z toho alternativního z desetiletí pozdějších, i že v komorních momentech často nahlížejí přes ramena písničkářům-solitérům. A stále dost je tu i proklínaného country, byť naštěstí zbaveného nálepky špatného vkusu.
Naživo nahraná novinka působí bezprostředními dojmy. Vrací do hry Wilco s kreativitou, která na předchozích albech – jež nebyla vyloženě špatná, jako spíše postrádala výraznější momenty překvapení – poněkud vyvanula. Není jí na novince samozřejmě tolik, jako na raných nahrávkách, které slávu kapely vykřesaly. I odchylky, jež styl skupiny utvářejí jako jedinečný, jsou hlouběji pod povrchem, ve hře s jakoby zborcenými akordy, v zacházení s dlouhými kompozicemi i v rozvíjení nálad.
Deskou rezonují The Beatles, tisíce pater Neila Younga i ryze současné spojení folku, rocku a country okolo značky 4AD. Co ji, stejně jako zvuk kapely, činí jedinečným, je konejšivá, hřejivě lidská průvodní nálada. Má kouzlo pofoukat dušičky bolavé nejen sychravostí podzimu.
Wilco: Whole Love
Vydavatel: dBpm, 2011
Hodnocení: 80 %
Autor je spolupracovníkem redakce
