Uznávaný trenér Jaroslav Gürtler musel přerušit trenérskou kariéru kvůli zákeřné nemoci. Uznávaný odborník, který trénoval Baník Ostrava a také v zahraničí, zlé období překlenul a má chuť znovu koučovat.
Co děláte v současné době? Zatím jsem doma a dávám se dohromady po nemoci, která mě potkala, ale nechci se o tom nějak bavit. Věřím, že to mám za sebou a od léta se chci znovu vrhnout na trénování.
Máte už nějaké nabídky? Jsem v kontaktu s kluby ze zahraničí. Na působení v domácích soutěžích to nevypadá. Je to paradox, ale v zahraničí mám větší trenérské jméno než u nás.
Proč myslíte? Dnes je fotbal záležitost kontaktů, manažerů, funkcionářů a podobně. Tuhle dobu jsem propásl, protože jsem deset let působil v zahraničí. Mě ale zaráží jedna zvláštnost.
Jaká? Český fotbal každým rokem vyprodukuje spoustu nových trenérů, kteří po chvilce studia dostávají nejvyšší licenci a každý hned chce trénovat ligu. Vesměs jsou to bývalí fotbalisté, kteří ještě nedávno hrávali fotbal a mají právě tyhle známosti. Tihle lidé pak mají větší uplatnění než trenéři, kteří mají dlouhodobé praxe a zkušenosti.
Prošel jste řadou týmů u nás nebo v zahraničí. Kterého období si vážíte nejvíc? Velkých úspěchů jsem dosáhl ve federální dorostenecké lize, kde jsem tři krát dovedl Baník Ostrava k titulu. Zároveň jsme v klubu vychovali spoustu reprezentantů.
Trénoval jste v Kuvajtu, nebo v Ománu. Jak na to vzpomínáte? V Arabském světě je vše jiné. Sportovní zázemí je na velmi vysoké úrovni. Fotbal je tam sport číslo jedna a není radno ho podceňovat. Rodina si tam navíc snadno zvykla. Syn chodil do anglické školy a měli jsme vše, co jsme potřebovali.
Kdo nejvíce ovlivnil vaši trenérskou kariéru? Jednoznačně Milan Máčala, který si v těchto zemích udělal jméno. Já jsem pak na jeho doporučení získal angažmá. Musel jsem ale dokázat, že na to mám. Myslím, že se to povedlo.
