Přeskočí hranu patníku, otočí se a zase po chvíli s úsměvem na tváři prosviští zpátky. To je čerstvý prvňáček, který se nedočkavě celé dny těší jen na jedno: malé, nízké, pouze tři kilogramy vážící bikrosové kolo zvané Crupi. Přesně takové, se kterým v jihoafrickém Pietermaritzburgu zdolal čtyřsetmetrovou trať plnou vln, skoků a zatáček s třetím nejrychlejším časem.
Rychlejší už byl jen Ekvádorec a Novozélanďan. „Možná kdyby nebral antibiotika, dopadl by lépe,“ dodal pyšný otec závodníka, který si z daleké ciziny přivezl především spoustu zážitků. „Byl jsem u ohrady lvů a také jsem si pohladil slona,“ uvedl šestiletý žáček, jehož největší devízou je technika jízdy.
Každý dobrý bikrosař má být rychlý, výbušný a mít cit pro kolo při dlouhých letech na velkých skocích. Ty se ještě malému závodníkovi vyhýbají, nicméně už teď dokáže letět do vzdálenosti pěti metrů. Ondřej si jízdu v sedle kola vysloveně užívá. A je jedno, jestli jede mistrák, nebo jen tak po venku. „Když jsem ho vloni poprvé postavil na start finálového závodu mistrovství republiky, úplně jsem se klepal. A Ondřej? V klidu si dojel pro vítězství,“ prozradil jezdcův táta.
Na správné bikrosové dráze nesmí chybět překážky „vyskakovák” a „lavice”. Alespoň podle Ondřeje, který tvrdí, že bez vysoké startovní rampy by to taky nešlo.
Mladý závodník trénuje dvakrát týdně na dráze v Míkovicích, na své nejoblíbenější. Ta slouží nejenom jezdcům Tufír týmu Míkovice, ale všem zájemcům o tento sport. „Jediná bikrosová dráha na Uherskohradišťsku je právě v této obci,“ uvedl Matějík. Právě proto se často dráha označuje za líheň největších bikrosových talentů.
Přestože Ondřej Matějík nastoupil do první třídy, v září i v říjnu ho čekají další závody. Pomaličku se začíná připravovat také na další sezonu pod elitním jezdcem Lukášem Tammem.
Novopečený školák si uvědomuje, že už nebude jenom kolo, ale také úkoly. A na co se nejvíc těší? „Jak se naučím počítat v matice a stanu se profi bikrosařem,“ nezaváhal jezdec.
