Musím přiznat, že počet mladistvých podnapilých ve večerních podnicích mě zaráží.
Nejednou se mi stalo, že jsem vešel do zapadlého baru a v rohu se potácely líbající a smějící se děti, které v zápětí vybíhaly na zápraží baru a vesele kolem sebe rozhazovaly obsah svého žaludku. S tímto problémem se snaží bojovat několik sociálních odvětví, ale bez úspěchu. Problém však není v neschopnosti státu, organizací, města nebo podniků postarat se o tyto delikventy. Problém totiž vychází od kořene. A to od rodiny. Když jsem já přišel v sedmnácti letech domů opilý, tak mě táta propleskl a ukázal mi své kamarády, kteří pijí a dopadli velice špatně. Terapie šokem? Dnes se děti příliš nehlídají a dává se jim až nezdravé množství svobody. Svoboda? Ano, ale s ponaučením. Proutek by se přeci měl ohýbat, dokud je mladý a pružný.
