Když si tenistka Iveta Benešová na lednovém Australian Open poprvé ve dvouhře zahrála osmifinále grandslamového turnaje, ještě netušila, jakých dalších úspěchů letos dosáhne.
Máte pořád plnou hlavu vzpomínek na letošní Wimbledon, kde jste vyhrála smíšenou čtyřhru? Vzpomenu si na něj každý den. Byl to obrovský zážitek spojený s úžasnými pocity.
A taky jste součástí historie českého tenisu, protože jste se – podobně jako Květa Peschkeová ve čtyřhře – přidala k vítězce singlu Petře Kvitové. Byl to opravdu mimořádný ročník. Ani mi nevadí, že se můj mix nedá srovnávat s Petřiným singlem.
V pondělí 29. srpna začne poslední grandslamový turnaj roku, newyorské US Open, kde máte příležitost k navázání na úspěšnou wimbledonskou spolupráci s Rakušanem Jürgenem Melzerem… Už v červenci jsme se bavili o tom, že se tam znova zapíšeme spolu. Ve Wimbledonu jsme vzhledem k brzkému konci nás obou ve dvouhře měli možnost hrát a dopadlo to nejlépe, jak mohlo. Uvidíme, jak se vyvinou singly v New Yorku.
Máte pro dvouhru nějaký konkrétní cíl? Je z vašeho pohledu reálné zopakování premiérového postupu do osmifinále z Australian Open? Je, pokusím se na ten úspěch navázat.
Jak náročné je pro vás vypadnout hned zkraje na menším turnaji, kde jste přihlášená jenom do singla, a zbytek týdne místo zápasů pořád jenom trénovat? Jsme zvyklé na to, že takovéhle situace někdy nastanou. Netrápím se tím.
Jak funguje spolupráce s novým trenérem Martinem Fassatim? Zatím dobře.
Trénujete někdy čtyřhry, nebo vám jdou samy? Netrénuju je a ani jsem se nikdy nepovažovala za extra deblistku. Nehraju to jako specialisté na čtyřhru, nechodím hned po podání na síť. Ale my singlisté kolikrát vítězíme i v páru.
Cítíte se lépe při dvouhře, nebo při čtyřhrách? Nevím, cítím se dobře při všech třech disciplínách. Baví mě hrát sama i v páru. A když vypadnu v singlu, jsou pro mě další zápasy vždycky přínosné. Při deblech jsem uvolněnější, neberu je až tak vážně a můžu si během nich něco vyzkoušet.
Je vzhledem k časovému a fyzickému vytížení možné zvládat kvalitně všechny disciplíny? Těžko. Když si někdo vybere debla, už singla hrát nebude. Je to na každém. Pro mě je priorita singl a debl beru jako doplňkovou disciplínu nebo lepší trénink.
Při semifinále Fed Cupu v Belgii však právě čtyřhra, do které jste nastoupila s Barborou Záhlavovou Strýcovou, rozhodla o vítězství 3:2 a historicky první finálové účasti Česka. A předloni vás naopak zkrat v deblu proti USA od postupu do finále odřízl. Jak si ceníte letošního úspěchu? Moc, byl to pro nás historicky nejdůležitější zápas. Klíčová byla i ta Amerika, a právě ta zkušenost nám pomohla v Belgii. Už jsme znaly pocity, které máte, když jste v semifinále kousek od postupu a nadějně rozehrané utkání ztratíte. To, čím jsme si předloni prošly, bylo letos dost podstatné. Tentokrát už se nám podařil i poslední krok do finále, což je neskutečné.
Hrála v Belgii důležitou roli dobrá parta? Jo jo, byla tam strašná pohoda. Všechny holky jsou fajn, rozumíme si, takže byl celý týden dost uvolněný. Nikdo netlačil na pilu. Bylo to fakt supr.
Vy jste atmosféru ještě odlehčila, když jste svoje spoluhráčky veřejně vyzpovídala… Říkala jsem si: „Novináři při tiskovkách a rozhovorech pomalu nevědí, na co se nás mají zeptat, tak holky vyzpovídám já. Třeba bude i větší sranda, protože se známe.“ A myslím si, že se to docela povedlo.
Před listopadovým finále v Rusku asi taky bude potřeba spíš se uvolnit než ho brát moc vážně… Určitě. Samozřejmě tam pojedeme s tím, že chceme vyhrát, jde o obrovskou šanci, ale nebudeme to hrotit. Je lepší, když budeme uvolněné a nebudeme toho od sebe moc očekávat. Hlavně když zase budeme supr tým a spíš se pokusíme si finále užít.
