Na pivo do lékárny nebo na Hřbitov

Když jde místecký patriot Josef Rytzi k Antoníčkovi, neznamená to, že bude rozjímat u sochy svatého Antonína, patrona ztracených věcí, manželství, žen, dětí a chudých. Jeho cílem je hospoda U Antoníčka. Chodí tam od dětství. „Jako malý kluk jsem tam chodil pro pivo tátovi - do „baňky“,“ vzpomíná osmapadesátiletý Rytzi. I jako dospělý muž si zvykl chodit k Antoníčkovi na pivo a patří ke štamgastům. Na Antonínově náměstí už dávno chybí socha svatého Antonína. Komunisté ji přesunuli k nedalekému Farnímu náměstí, když část domů vybourali kvůli nové výstavbě. Hospoda U Antoníčka, která je stará asi sto dvacet let, zůstala.
Mirek Petřík chodí nápadně často do lékárny. Nenakupuje léky, není nemocný, nepečuje o své zdraví. Vysedává v Pivnici u lékárny v Místku, v neútulném a strohém sklepním výčepu, kde pije pivo tak jako mnoho dalších lidí.
„Říkám doma, že jdu do lékárny a mám z toho srandu. Každý už ví, jakou lékárnu tím myslím,“ říká Petřík.
Ze Šatlavy, podniku ve Frýdlantské ulici, chodí Vladimír Lukeš někdy nejistým krokem. V pátky a soboty tam bývá otevřeno až do čtyř do rána. „Pivo mi v Šatlavě, když si nedám pozor, dává zabrat. Vypadalo to kolikrát, že jsem prodělal mučení, ale Šatlava za to nemůže,“ uznává Lukeš.
Ve Frýdku-Místku se chodí i do Afriky, El Pasa, Středověku, na Broadway, na Hřbitov, na Hrad i do Piána, nebo také do Křivého psa. Není tam žádný živý pes a kromě některých zdí ani nic křivého. Restaurace s vyhlášenou kuchyní vznikla v polovině osmnáctého století jako zájezdní hostinec. Nocovali tam slavní ruští vojevůdci Suvorov a Kutuzov. Název U Křivého psa vychází z pověsti, že jeden hostinský tam měl psa s křivou hubou.
Naproti, v budově knihovny, bývala pivnice Knihovna. Chodit tam bylo jednu dobu populární, teď už ale musí pivaři chodit „číst“ někam jinam. Je tam korejská restaurace.

Jaký název byste dali své hospodě?