Od narození syna se soužití s ním stalo nesnesitelným, nezajistil finančně rodinu, protože nemá vzdělání a fyzickou práci považuje za namáhavou, doma nic nedělal, měl záchvaty chorobné žárlivosti, své komplexy méněcennosti si léčil slovním i fyzickým napadáním mě i dcery. Jeho výpady proti nám se stupňovaly, často nad sebou ztrácel kontrolu a občas se v záchvatu i válel po zemi a hlasitě skučel, dělal jen ostudu.
Vše probíhalo i před synem. Ten byl pro něj vždy nástrojem k vydírání. Bez mého vědomí s ním odjel v roce 2008 ke svým rodičům do Teplé a návrat podmiňoval stažením mé žádosti o rozvod. Já jsem to však neudělala, protože soužití s ním už bylo nemožné. Soud nejprve stanovil střídavou péči. On mi syna ale nepředával, odmítal mi ho dokonce i ukázat, snažil se ho navádět proti mně. Při návštěvách mě napadal a urážel i moji rodinu.
Psychicky syna deptal tak, že do té doby zdravý Tomášek potřeboval péči psychiatra a neurologa a byl velmi často nemocný. Soud tedy rozhodl o svěření syna do mé péče. Otec rozhodnutí opět nerespektoval, přestože k tomu byl soudem, sociálkou, Fondem ohrožených dětí i mým právníkem opakovaně vyzýván. Nebyla tedy jiná cesta než exekuční odebrání syna, který v péči otce psychicky i fyzicky strádal.
Od té doby je Tomášek v mé péči a je zcela v pořádku a šťastný. Na otce se však netěší, protože ten ho bere pouze do obchodních domů a snaží se syna proti mně navádět. Abych negativní dopad působení otce zmírnila, navštěvujeme psychologa. Ten rozšíření styku syna s otcem rozhodně nedoporučuje.
Sedlák se snaží mně i mé rodině působit maximální problémy – např. podává nesmyslná oznámení, dělá nepříjemnosti v MŠ a u lékařů, které syn navštěvuje, odmítal platit i minimální výživné, dokud nebyl obviněn z trestného činu, neustálými odvoláními záměrně zdržuje soudní jednání a snaží se zabránit rozvodu. Nedokáže se smířit s tím, že jako manžel a otec zcela selhal a já se s ním rozcházím. Syn je pro něj pouze nástroj k prosazení tohoto cíle.
