Přednedávnem se v Kjótu konalo mistrovství seniorů v atletice. Starci se soustředili a potili v japonském letním vedru podmalovaném cvrkotem cikád. Mijazaki ve výrazně červeném tričku zaběhl svých sto metrů za 38,35 sekund, daleko za svým rekordem a daleko za vítězem, dvaaosmdesátiletým běžcem roku. Nicméně se zdá být čerstvý jako růžička, jen poněkud zadýchaný.
Rozebírá příčiny svého neúspěchu: „Před závodem jsem si udělal siestu, a to byla velká chyba, byl jsem pak trochu zdřevěnělý,“ říká. Navíc hned na začátku ztratil několik sekund: je totiž poněkud nahluchlý a ne vždy dobře slyší výstřel ze startovací pistole.
„Strašně rád bych běžel s Boltem,“ prohlašuje pan Mijazaki mezi dvěma loky osvěžujícího nápoje, který mu podává jeho třiasedmdesátiletá dcera Kjono. Dodává, že za svou formu vděčí částečně právě své dceři, která mu denně dává mandarinkovou marmeládu. „Stále před sebou vidím svůj cíl a snažím se zůstat v co nejlepší formě a zdráv. To je důležité i pro Bolta.“
Sotva bychom mu hádali jeho věk, byť je trochu vrásčitý a jeho nohy jsou tenké, ale svalnaté. Skutečně se narodil v roce 1910, kdy zrovna Japonsko anektovalo Koreu, v době před oběma světovými válkami. „Jsem malý, proto si dávám pozor na to, co jím. Každé sousto třicetkrát přežvýkám, než ho spolknu. Tak je můj žaludek spokojený a pomáhá mi to v běhání. A nesmím zapomínat na mandarinkovou marmeládu!“ zdůrazňuje.
V Japonsku, kde se lidé dožívají nejvyššího věku na světě, má federace seniorských atletů na 6000 členů a každoročně pořádá čtyřicítku závodů po celé zemi. Golden Bolt si myslí, že bude ještě tak pět let závodit, a pak teprve vyzuje tretry. „Jsem ještě mladý, ještě se mohu zlepšit,“ soudí.
Je třeba říci, že tento dědeček - pocházející z prefektury Šizuoka, ležící asi 200 kilometrů jižně od Tokia a proslulé zeleným čajem s léčivými účinky - začal s atletikou poměrně pozdě: v dvaadevadesáti letech. V roce 2010 se stal nejrychlejším stoletým na světě. Nyní se poohlíží po dalším rekordu, tentokrát v kategorii mužů od sto pěti do sto devíti let.
Nedaleko Mijazakiho vrhla Micue Cujiová kouli do dálky 4,73 metru. Krátce předtím skočila 2,07 metru do dálky a uběhla 60 metrů za 13,85 sekundy. Paní Cujiové je pětaosmdesát let a je vlastně začátečnice. „Začala jsem v jednaosmdesáti letech. Můj ubohý muž zemřel, a tak jsem si řekla, že nemůžu být pořád sama a trápit se,“ říká.
V Tokiu se zatím připravuje osmasedmdesátiletá Joko Nakanová na svůj příští maraton. První běžela na dovolené na Honolulu, „jen proto, abych se pobavila,“ prohlašuje. Bylo jí tehdy sedmdesát let a zaběhla za čtyři hodiny, čtyři minuty a 44 sekund. Její nejlepší čas je tři hodiny, 53 minut a 42 sekund.
Pak běžela v New Yorku, v Bostonu. Je držitelkou světového rekordu v běhu na 3000 a 5000 metrů ve věkové kategorii pětasedmdesát až devětasedmdesát let. V září se Nakanová, Golden Bolt a další sjedou do prefektury Iwate na severu Japonska, kde se uskuteční mistrovství seniorů z Asie.
