V Trubíně hraje Mistr sportu ze Sibiře

Bez sedmi centimetrů měří dva metry a váží sto patnáct kilogramů. Jeho postavu na fotbalovém trávníku jen tak někdo nepřehlédne. Nejen v Trubíně, kde momentálně žije, ale i v Králově Dvoře, kam jezdí fandit fotbalovým „Cábelíkům“ nebo v Berouně kam jezdí držet palce Berounským Medvědům, znají Mikolu pod přezdívkou „Kolja“.
„Už jako malý hoch jsem inklinoval ke sportu. V osmé třídě už jsem hrál fotbal za dospělé v našem archangelském kolchozu. Postavili mě do brány, byl jsem vysoký a mrštný. Za školní tým jsem hrával kromě kopané i volejbal a házenou,“ vzpomíná sportovní nadšenec, odkojený v drsným prostředím severního Ruska.
Narodil 15. března 1958 v Archangelsku, kam byl jeho otec deportován, protože jej komunisti pasovali na kulaka. Na střední škole s volejbalovým klubem TU-13 Krasnohrad prý jen velmi těžko hledali přemožitele. „Otec byl nucen žít dlouhá léta v gulagu. Ačkoliv tyto tábory byly oficiálně zrušeny v roce 1960, můj otec se vrátil domů k rodině až v roce 1963. Potom jsme se usídlili na Ukrajině ve Volyňské oblasti,“ vzpomíná dále světoběžník. V roce 1976 se ozvala armáda a Mikola narukoval do města Penza, kde chytal v brance fotbalového týmu Zvezda Kuzněck a bojoval v krajské soutěži. Po vojně jsem se zabydlel ve Lvově. „Práci jsem si našel v Iskře Lvov, což byla obdoba Tesly, jako předák ve výrobě žárovek. Po práci jsem hned chodil sportovat,“ říká dále nadšenec do sportu všeho druhu. Ve fabrice byla podle něj dobrá parta, což se odrazilo i ve výkonech volejbalistů na hřišti. Iskra vítězila v celostátním přeboru energetického rezortu a Mikola dostal titul Mistra sportu. Za dobrou práci a díky sportovním úspěchům se od fabriky dočkal nového bytu. V roce 1983 byl vybrán do volejbalové reprezentace rezortu energie. Do Česka přijel poprvé za přáteli před třinácti lety. „Těším se, až mi pominou zdravotní problémy a naskočím zpět do práce i do sportu,“ říká věčně optimistický „Kolja“.