Žertovnou cenu za matematiku naopak obdržela skupina lidí. Nešlo nicméně o výzkumný tým, ale o samostatně bádající jednotlivce, kteří se v různých dobách pustili do výpočtů dne, kdy nastane konec světa. Jedním z nich byla Credonia Mwerindeová z Ugandy, podle níž měl svět skončit v roce 1999. Porota na úsilí její i dalších ocenila především to, že „naučili svět být opatrný při tvorbě matematických domněnek a výpočtů“.
Skupina badatelů - tentokráte spolupracujících - vedených Peterem Snyderem z prestižní Brownovy univerzity pak získala cenu za svůj výzkum účinků zadržování moči. Účastníci experimentu dělali počítačový test a pak pravidelně pili čtvrtlitrové sklenky vody. Vědci zkoumali, jak bobtnající močové měchýře zkoumaných ovlivňují jejich pozornost a paměť. Dospěli k závěru, že tím jedno i druhé trpí. „Když musíte jít, tak musíte jít,“ konstatoval Snyder.
Žertovnou Nobelovku za literaturu si pak odnesl John Perry ze Stanfordovy univerzity za svou teorii prokrastinace, tedy odkládání povinností a úkolů na později. Aby podle něj člověk dosahoval dobrých výsledků, měl by vždy pracovat na něčem důležitém, aby se tím vyhnul práci na něčem ještě důležitějším.
Ve přírodních vědách uspěli vědci zkoumající zívání u želv či páření brouků
V oboru fyziologie zase bodovali vědci, kteří zkoumali, jak moc je nakažlivé zívání u želv uhlířských. Ani jejich bádání nepřineslo šokující závěry - nijak. Cenu za biologii pak dostali Daryll Gwynne a David Rentz, kteří naopak objevili, že jistý druh brouka se snaží pářit s jistým typem australských pivních lahví.
Bezpečně tak splnil hlavní kritérium cen, které porota směřuje zejména vědeckým projektům, které „nelze reprodukovat a které by ani reprodukovány být neměly“. Ceny, jež pravidelně předávají skuteční držitelé Nobelových cen, organizuje časopis Annals of Improbable Research (Anály nepravděpodobného výzkumu). Kromě jiného jimi také chce propagovat vědu.
Šéf časopisu a duchovní otec žertovných Nobelovek Marc Abrahams přitom říká, že porotci vždy stráví většinu roku probíráním se stohy papírů s nominacemi. Obvykle je jich několik tisíc. „Proces výběru nám dává dost zabrat. Někdy do něj musím zasáhnout a připomenout jim, o jakých cenách se to vlastně hádají,“ řekl agentuře AP.
