„Snažili jsme pochopit biologii hada a to, jakým způsobem koriguje své pohyby, obzvláště při pohybu v dunách,“ vysvětluje zoolog Daniel Goldman, jeden ze členů výzkumného týmu. Podle něj je zajímal obzvláště „mód“ pohybu, kdy had do příkré duny leze bokem. Právě tento způsob je podle vědců energeticky nejméně náročný a nejefektivnější.
pohyb robotického hada dunou
Hlavní tajemství podle výzkumníků spočívalo v úhlu náklonu hadova těla a specifické koordinaci jeho těla, které se pro potřeby pohybu „rozdělilo“ na dvě spolupracující části. Čím příkřejší přitom duna je, tím více had „naléhá“ k jejímu povrchu, až je v kontaktu s povrchem duny téměř celá polovina jeho těla.
Goldman společně s kolegou Howie Chosetem, odborníkem na robotiku rovněž zjistili, že výše zmíněný pohyb není vlastní každému hadovi, ale jen těm druhům, které přežívají v pouštní krajině. Oba vědci doufají, že pochopením mechaniky tohoto specifického pohybu přispějí ke zvýšení hybnosti průzkumných hadovitých sond. Princip by prý mohla využít i budoucí vozítka vyslaná na Měsíc či Mars. Studii zveřejnil časopis Science.
pohyb živého hada dunou
