„Volby byly svobodné. Člověk se mohl svobodně rozhodnout, jestli volit v pátek nebo v sobotu,“ popisuje anekdota volby zástupců lidu před rokem 1989.
Jihlavanka Olga Vančatová volila spíš odpoledne. „Účast byla velká, lidé před volebními místnostmi stáli fronty. A ty já nemám ráda. Proto jsem chodila volit později, když nápor lidí opadl,“ vypráví pamětnice.
Manifestační volby
Kandidátka byla sestavená z představitelů stran sdružených v Národní frontě, ovšem s převahou komunistů. „Volilo se spíš manifestačně. Teoreticky mohl volič odejít za plentu a volební lístek tam upravit, ale mohl si tím přivodit problémy. Tohle, stejně jako neúčast u voleb, se hlásilo zaměstnavateli,“ popisuje historik Zdeněk Jaroš. Riziko bylo podle něj různé podle toho, kde dotyčný pracoval.
Volební místnosti byly v Jihlavě na podobných místech jako dnes, ve školách a budovách veřejných institucí. Navíc stávaly urny v takzvaných agitačních centrech. Jedno sídlilo například v Brněnské ulici. „Lidé z našeho volebního okrsku chodili volit do blázince, do školy v Brněnské, do agitačního centra ve stejné ulici, jindy byla volební místnost v nové budově domu dětí nebo až Na Slunci,“ vzpomíná Olga Vančatová.
„Volební komise sedávaly také v takzvaných rudých koutcích s nástěnkami, jaké byly ve školách i v podnicích,“ doplňuje historik Jaroš.
Ve volebních komisích usedala také Eva Kopečková Tomandlová z Jihlavy. „Nebyly za to peníze jako dnes. Dostali jsme poukázku na dvacet korun, kterou jsme si mohli vyměnit za potraviny. Na výběr byla třeba paštika,“ popisuje Kopečková Tomandlová.
Ve volební komisi měly zastoupení komunistická strana, Svaz přátel SSSR, Svaz žen či Svaz protifašistických bojovníků. „Věřili jsme tehdy, že odvolit je dobrý projev podpory pracujícímu lidu.
O spoustě věcí, které se za komunismu děly, se nevědělo. Proces s Miladou Horákovou byl známý, ale útisk obyčejných lidí ne,“ popsala Kopečková Tomandlová.
