Martin Hornych si v mládí začal s drogami a tvrdě za to zaplatil. Píchal si pervitin, stejně jako bratr, jednovaječné dvojče. Ten už je sedm let po smrti. „Půjčovali jsme si navzájem injekční stříkačky, brácha jednou ležel v nemocnici, a tam mu dělali test. Když zjistili, že je HIV pozitivní, šel jsem na test taky a dopadl stejně. Byl to šok,“ vypráví vysoký štíhlý muž v kšiltovce.
Jeho bratr za pár měsíců zemřel na rakovinu plic. „Hodně mě to zasáhlo a taky vyděsilo, vždyť smrt přišla tak rychle. Bál jsem se, že se to stane i mně,“ přiznává muž.
Vzepřel se. V Bohnicích absolvoval protidrogovou léčbu. V roce 2002 s pervitinem skončil a teď pracuje v karlínském Domě světla. Jezdí po školách a varuje mládež před drogami i AIDS. „Beru léky, vím, že se ta nemoc dá oddálit,“ říká osmatřicetiletý bývalý barman.
Petr Sobek se před pěti lety nakazil od muže při nahodilém nechráněném sexu. Jak říká, s diagnózou HIV pozitivní se srovnává dodnes. „Beru antidepresiva, pořád se s tím neumím smířit,“ podotýká Sobek.
Vyučený číšník bydlí v Domě světla a dělá asistenta jeho řediteli. Vystoupil z anonymity a pomáhá podobně postiženým, kteří po prozrazení diagnózy ztratili zaměstnání či střechu nad hlavou. „Obezřetnost u lidí dost polevila. Já nejlíp vím, že kvůli pěti minutám rozkoše nemá cenu riskovat,“ dodává.
První prosincový den oba předávali svá poselství ve stánku Domu světla na Václavském náměstí u příležitosti Světového dne boje proti AIDS. Nakažených totiž v posledních letech přibývá. Jen letos v pražském AIDS centru v nemocnici na Bulovce diagnostikovali kolem stovky nových případů. Loni jich bylo 120.
Vedoucí lékařka Marie Staňková nepříznivý trend potvrzuje. „Máme v evidenci 784 pacientů převážně z Prahy a středních Čech. Šest z nich je nyní hospitalizovaných a nejde jen o lidi s už rozvinutým onemocněním,“ podotýká lékařka.
V Česku evidují 1637 HIV pozitivních, z toho 313 už s příznaky onemocnění.
