Ve svých devětadvaceti letech toho Lukáš Kraus zažil opravdu hodně. Se sportem začal v bazénu, pak přešel pod vysoké koše. Basketbal si zahrál v českých extraligových týmech i ve Španělsku. Patřil do reprezentace. Nyní se vrátil do rodných Českých Budějovic, kde hraje druhou ligu.
Jak se přihodilo, že jste se vrátil do Budějovic?
Každé léto trávím doma a čekám na nabídky. Letos jsem se dlouho rozhodoval, kam bych měl jít. Měl jsem nabídku například z Ústí. Dlouho jsem přemýšlel, až jsem se rozhodl pro Budějovice.
Nechtěl jste pokračovat ve Španělsku?
Ve Španělsku je to hodně o štěstí. A také hodně o tom, jakou na sobě máte národnostní nálepku.
Není návrat do druhé ligy trochu krok zpátky?
Asi ano, je. Ale i tak jsem se takto rozhodl, protože chci jít trochu jinou cestou.
Souvisí to s tím, že začínáte opět závodně plavat?
Ano. Potkal jsem se před časem s Filipem Pytlů a bavili jsme se, že bych rád absolvoval závody. Kluci mi řekli, že shání tým na ligu. Šel jsem do toho. Budu plavat motýlka či znak.
Půjde skloubit basketbal a plavání?
Jsou to odlišné sporty, ale přitom se krásně doplňují. V obou sportech je dynamika, výbušnost. I když se říká, že plavci nejsou šikovní na míčové sporty, znám pár lidí, kteří jsou hodně šikovní na oba sporty.
Pomáhá vám plavecký trénink při basketbalu?
Určitě ano. Trénuji hlavně sprinty a výbušnost, a to se mi hodí v basketu i v bazénu.
Kromě Budějovic nastupujete i v první lize za Jindřichův Hradec. Jak se vám hraje zároveň ve druhé i první lize?
Nemám problém se přizpůsobit jakékoliv úrovni. Jsem stále schopný hru týmu ovlivnit, ale že bych rozhodoval zápasy, to ne. Už ani nemám potřebu do něčeho se nutit a tlačit na pilu. Hraju s mladými kluky, oni potřebují hrát. Snažím se jim pomáhat a s něčím poradit. Ale ti mladí by měli hrát sami. Občas je vidět, že se snaží upínat na mě.
Není vám líto, že se pod Černou věží nehraje extraligový basketbal?
No hrozně. Závidím volejbalistům, protože můžou doma hrát nejen nejvyšší ligu, ale i Ligu mistrů.
Kromě basketbalu máte ještě další zaměstnání. O co jde?
Pracuji ve firmě Žij zdravě, která se zabývá výživovým poradenstvím. Přemýšlel jsem o tomto oboru už dlouho. Hlavně, když jsem skončil s plaváním, tak jsem začal šíleně nabírat váhu. Začal jsem přemýšlet nad tím, jak se stravovat a jak se stravují i ostatní. Baví mě pomáhat lidem a radit jim.
O víkendu si kachnu se šesti knedlíky nedáte?
Kachnu klidně ano, ale bez knedlíků. Tady na jihu Čech jsou samé rybníky, ale ryby se moc nejí. Česká kuchyně je hrozně tučná. Když to vezmu podle sebe, mám rád babiččinu kuchyni, ale ta je založená na knedlících, guláších a kachnách. A to není moc dobré pro tělo. I když za poslední roky se hodně změnilo k lepšímu. Lidé se začínají zajímat o to, co jí. Nechtějí tloustnout.
