Po pravdě, nebylo to nejkrásnější zákoutí pražského metra. Úzká, dlouhá, klaustrofobní – dalo by se říct – chodba vyplivla cestující z podzemí Hradčanské až za železničními kolejemi.
Chodil jsem tudy každou středu do čítárny časopisů Národního muzea ukryté v Místodržitelském letohrádku ve Stromovce.
Mimochodem, letoh, letohrádek je krásnou ukázkou pseudogotických úprav a na konci devadesátých let minulého století tam člověk nad Národními listy přímo cítil duch doby Júlia Grégra a jeho tiskového podniku. Prostě příjemná zkratka.
Teď je všechno jinak. Podchod je zavřený. A zůstane, dokud se nevyřeší konkurz. Cestující mají smůlu a čeká je výhled na spuštěné závory. „A kde bude stát ta paní, co tam prodávala kytky?“ napadlo kolegy.
