Vrcholový fotbalista, hokejista, házenkářka či cyklista mají mnoho společného. Podobně prožívají opojný pocit z vítězství i tréninkovou dřinu. A všichni společně se bojí stejného. Těžkého zranění, které by mohlo ohrozit jejich sportovní kariéru.
Na stolech chirurgů končí každý rok řada sportovců. Ve výčtu zranění jsou nejčastěji vykloubená ramena, vymknuté kotníky, zlomeniny a natržené svaly. Jednoznačně nejvíc je ale úrazů kolenního kloubu. Zásobárnou operačních sálů jsou hlavně profesionální kluby nejpopulárnějších českých sportů. Hokejisté i fotbalisté by mohli o přetrhaných kolenních vazech a úrazech menisku vyprávět hodiny. Velmi čerstvé zážitky mají i dva zlínští borci, Pavel Kubiš a Lukáš Pazdera. Nešťastný došlap Jen tři poločasy odehrál v jarní fotbalové sezoně zlínský obránce Lukáš Pazdera. Ve druhém kole si v úvodním poločase domácího střetnutí se Sokolovem sám přivodil vážné zranění kolena. „Byla to náhoda. Při odkopu balonu jsem špatně došlápl a něco mi ruplo v koleně,“ popisuje Pazdera okamžik, který ho posadil na tribunu.
Hráč, jenž má v aktuální druholigové sezoně nejvíce odehraných minut z celého mužstva a měl pomoci týmu k postupu do nejvyšší soutěže, má teď jiné starosti. V dubnu podstoupí artroskopickou operaci ve zlínské nemocnici.
„Počítám, že to může být utržený přední křížový vaz. To by znamenalo půlroční rehabilitaci. Každá jiná diagnóza by byla příjemným překvapením,“ říká čtyřiadvacetiletý hráč.
Pamatuje si, jak těžké je sledovat spoluhráče při zápasech z hlediště. „Loni v létě jsem si v přípravě zlomil lícní kost. Nějaký čas jsem nehrál a do prvního podzimního zápasu jsem musel nastoupit s maskou na obličeji. S tím se ale nedá nic dělat, fotbal je rizikový sport,“ soudí zlínský obránce.
Dobře také ví, co zranění udělá s psychikou sportovce. „Hlavou se honí černé myšlenky, ale já se snažím být optimistický. Věřím, že operace dopadne dobře a k fotbalu se vrátím. Nepřipouštím si, že bych měl po kariéře,“ prohlašuje Pazdera.
Cíl? Stihnout sezonu Na letošní čtvrtfinále playoff s Pardubicemi nebude zlínský hokejista Pavel Kubiš vzpomínat rád. Už první zápas série po jednom ze soubojů s protihráčem nedohrál. S pochroumaným kolenem musel do nemocnice. V tu chvíli netušil, jak špatné to je.
„Myslel jsem, že si v playoff ještě zahraji. Zpočátku to nevypadalo tak zle. Jenže speciální vyšetření v Olomouci ukázalo, že mám v koleně přetrhané všechny vazy. Zadní, boční i přední křížový. Ten prý už mohl být přetržený daleko dříve a já jsem s ním normálně hrál. K tomu doktor zjistil, že mám prasklý meniskus,“ popisuje Kubiš.
Přitom už v lednu strávil několik dní v nemocnici s těžkým otřesem mozku po zákroku Sparťana Gulašiho. V sezoně byl už jeho druhý. „Snažím se hrát do těla a soupeři mi to oplácejí stejně. Do všeho jdu bezhlavě a pak jsou z toho taková zranění. Rodiče o mě mají strach. Říkají mi, abych byl opatrnější, ale to zkrátka nejde,“ tvrdí Kubiš.
Koleno mu před třemi týdny operoval v Olomouci vyhlášený specialista Radomír Holibka, který už pomohl desítkám vrcholových sportovců. Nejvíc z nich tvořili hokejisté. Nebýt jeho šikovných rukou, mnoho sportovců by teď zápasy nebo závody sledovalo jen z hlediště. Ortoped a lékař hokejové reprezentace si dokáže poradit i s komplikovanými případy.
Kubiš věří, že také on se po těžkém zranění vrátí na extraligový led. „Samozřejmě, že myšlenky na pokaženou kariéru se do hlavy vkrádají, ale snažím se jim bránit. Už mám operované boční a zadní vazy, ale ještě mě čeká operace předního křížového vazu. Pak začnu rehabilitovat. Chtěl bych absolvovat letní přípravu, i když určitě nebudu běhat. O to víc budu makat na rotopedu. Snad budu připravený na start nové sezony,“ doufá šestadvacetiletý hokejista.
Zlý sen každého sportovce? Zranění
Stačí jediný okamžik a slibná kariéra může nabrat úplně jiný směr. Strašákem vrcholových sportovců jsou zranění.
