Zdá se, že Schlecker se pokouší plánovanou insolvencí sanovat sám sebe na cizí náklady. Zejména na náklady dodavatelů, nájemců i zaměstnanců. Ti by se měli vzdát části svých peněz ve jménu záchrany firmy. Což je vtipné zejména v případě Schleckera, který mzdy svých zaměstnanců srazil tak nízko, jak to jen šlo.
Je proto zcela pochopitelné, že odborový svaz Ver.di nyní volá po tom, aby na záchranu firmy přispěl i sám Anton Schlecker ze svého. To není jen laciný populismus. Žádná řízená insolvence nemůže fungovat, jestliže vlastník firmy nechce nebo nemůže pro záchranu firmy sám sáhnout hluboko do peněženky. Co by pak motivovalo spolupracovníky, dodavatele a další partnery, aby oni na své peníze sáhli? Měl by to pochopit i Anton Schlecker, který zatím všechny návrhy tohoto typu zcela nepochopitelně odmítá. Nechce-li, aby se jeho firma stala jen součástí byznysové historie, mělo by mu být jasné, že záchrana jeho životního díla mu nespadne zadarmo do klína.
