Včerejšek byl dnem netradičních spojenectví. Celkem jasně ukázal, že politická shoda napříč jindy znesvářenými stranami může být vítaným přínosem, nikoli ovšem nevyhnutelně. Hezké to bylo, když se ráno sešli představitelé sedmi parlamentních stran a podepsali se pod společné prohlášení, které vymezuje základy české pozice při jednáních o brexitu. Méně hezký pohled byl ovšem o pár hodin později na jednání sněmovny
Tam se vytvořila pozoruhodná koalice komunistů, socialistů a ODS, která s pomocí lidoveckého návrhu roztrhala na kusy zákon o registru smluv. To roztrhání ještě není definitivní – vykleštěnou verzi navrženou sněmovnou projedná Senát, a pokud ji vrátí, začne boj znovu, protože sněmovní většina byla velmi těsná. Byla to na každý pád nehezká ukázka toho, co se semele, když se poslanecká iniciativa zvrhne v neúprosný lobbistický boj za mnoho velmi dílčích zájmů. Jestli sněmovní verze vejde v platnost, zůstane ve sbírce zákonů místo registru smluv tristní pahýl jako smutný pomníček této řeže.
