Hysterická reakce TOP 09 na žádost policie o vydání Vlasty Parkanové ukazuje, že řečnicky oblíbený princip „padni, komu padni“ platí jen do chvíle, kdy má „padnout“ příliš blízko. Argumentace strany v čele s Miroslavem Kalouskem je absurdní.
Ohánět se tím, že nákup letadel CASA byl kolektivním rozhodnutím vlády, je směšné. Neznáme spis, ale policie se snad nedomnívá, že by se vláda dopustila trestného činu tím, že nakoupila své armádě letadla. Že pro smlouvu hlasoval i ministr kultury, není podstatné.
Podstatné je, co se dělo předtím, než ministryně obrany vládu přesvědčila, že CASA je ta pravá značka. Vzhledem k tomu, za jakých okolností, počínaje cenou a konče termínem schválení, se celý obchod odehrál, bylo by dobře, aby se na něj policie podívala.
A od poslanců strany, jež se zaklíná průhledností a knížecí autoritou, by bylo hezké, kdyby policii neházeli klacky pod nohy.
