Předseda českého Senátu Miloš Vystrčil nakonec na Tchaj-wan pojede. Naplní tak dědictví po svém předchůdci Jaroslavu Kuberovi. Česko tím podle Vystrčila dokazuje, že není pod diktátem Číny a vede suverénní politiku.
V Německu by něco takového nebylo možné. Německá vláda důsledně dodržuje koncept politiky jedné Číny. Němečtí politici na Tchaj-wan skoro nejezdí, rozhodně ne ti nejvyšší, s výjimkou některých poslanců a odborných zástupců zemských vlád, které mají s Tchajwanci silnou obchodní spolupráci. Bez kritiky se to ale neobejde. I v průběhu koronakrize se o Tchaj-wanu znovu diskutovalo, to když se ukázalo, že ani němečtí politici nepoděkovali tchajwanské vládě za to, že s Němci sdílela své zkušenosti z úspěšného boje proti nákaze, a oficiálně nepoděkovali ani za zásilku ochranných prostředků, která z ostrova do Německa doputovala.
Už v prosinci loňského roku se německý parlament musel zabývat peticí, která žádala uznání Tchaj-wanu ze strany Německa a vyrovnání vzájemných vztahů. Petice, kterou podepsalo padesát tisíc lidí, byla odmítnuta. Pro Německo je jen jedna Čína, a to hlavně proto, že Čínu ekonomicky potřebuje, je to jeho největší obchodní partner. Vzájemný obchod dosahuje 200 miliard eur a řada německých firem má v Číně rozsáhlá výrobní centra.
Němci nechtějí dráždit asijského tygra, raději před ním politicky ustoupí, aby nepřišli o svůj byznys. Z pohledu Čechů, kteří zažili totalitní závislost na Sovětském svazu, je to stejně slabošské jako pro řadu liberálních Němců. Někteří z nich proto děkovali Tchaj-wanu za pomoc prostřednictvím sociálních sítí a dál požadují jeho uznání.
Z politických stran poděkovala jen FDP. Němečtí liberálové s uznáním Tchaj-wanu problém nemají. Nejen z principu, ale i proto, že nejsou ve vládě…
