Poslední události kolem reprezentace ho však přinutily otočit. Fotbal nerušte – naopak, je to skvělá zábava a hlavně zrcadlo české společnosti. Šašek vybral namátkou několik situací, které Čechy dobře vystihují.
Čech Rezek, hráč malého nebo spíše žádného významu, vydoloval ve Skotsku bod nasimulovanou penaltou, tedy ve fotbale (bohužel) ničím neobvyklým. Ostatní Češi ho však za to v moralistickém záchvatu a za přizvukování kádrů z mediální fronty téměř zlynčují. Titíž z národa lokajů a slouhů, kteří jsou připraveni pro vlastní prospěch očůrat co se dá, a ještě se tím chlubí.
Samotní hráči a trenéři na tom ale nejsou o moc lépe. Jejich klišé o srdíčku, cti hrát za nároďák a nosit lvíčka na prsou už tak zbytněla, že se z nich ani nedělá špatně. Zajímavé je, že když pak hraje hymna, Češi zásadně nezpívají, nebo jen nesměle naprázdno otvírají pusu a uhýbají očima. Schválně srovnejte s bojovně naladěným sborem ostatních týmů.
A když už pak národní tým hraje v milionové Praze, na zápas dorazí lidí jako na druhou rakouskou ligu, přičemž polovinu tvoří fanoušci hostů. Většina Čechů–diváků sedí u televize a nadává na Čechy– hráče.
Nakonec asi nejlépe situaci českého fotbalu a obrazně i české společnosti shrnul právě Rezek, když se ohrazoval proti podceňování Skotů. „Ti nekopové hrají ve špičkových anglických klubech a nás by si všechny mohli koupit jako rybičky do akvária a my bychom jim mohli dělat šašky.“ Asi tak, milí Češi.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
