Praskání statické elektřiny jeho fráze naštěstí překryje a po dvaceti minutách vše končí. Tedy ve školních škamnách, v médiích to ještě doznívá, protože 1. září je obecně dnem, kdy se školství hodně propírá (hodně se slíbí a pak se také hodně fotí s malými dětmi).
V letošním roce je to však celé v trochu novém kontextu – o školství se totiž mluvilo celé léto (ačkoli si to skoro nikdo neuvědomil), a tak by se klasicky vyprázdněné tlachání v rozhlase mohlo trochu opepřit. Přece jen se pořád hořekuje, že je ve školství málo peněz, tak by se do toho mohlo šlápnout pořádně.
Třeba by se prvňáčkům mohlo vysvětlit, proč se má učitelům neustále zvedat plat, když mají tři měsíce v roce prázdniny a platy zdaleka ne nejmenší.
A osvětlit by se mohly i další skutečnosti hned v první třídě, aby o nich už nikdy nikdo nemusel přemýšlet. Například to, proč mají školníci vyšší plat, než je minimální mzda, a k tomu byt. Proč není lepší najmout profesionální správcovskou firmu, která by to (snad) dělala levněji. Totéž platí i pro kuchařky, které by sice velmi rády alespoň průměrnou mzdu, ale to všechno za zcela nekvalifikovanou a nenáročnou práci trvající pár hodin denně. Kdo by nebral ředitelský plat a k tomu nulovou zodpovědnost? Ale školství zkrátka nejsou České dráhy.
A pak by se také dětičkám mohla vysvětlit nová funkce vicekancléře ministerstva školství. Pochopení všech myšlenkových (spíše snad metabolických) procesů, které k jejímu vzniku a obsazení vedly, jim dá do života v dnešním zmateném světě víc než všechny učebnice dohromady.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
