Pomiňme všechny tam a zpátky proprané „lži“ a „pravdy“ spojené s kouřením (beztak se to za pár let zase prohodí a nebude to poprvé ani naposledy) a soustřeďme se na politický a společenský rozměr celé aktivity.
Ten je ostatně mnohem zajímavější než otázka, kolik miminek jedna cigareta ročně zabije. Boris Šťastný je totiž relativně významným členem Občanské demokratické strany, která sebe sama označuje za konzervativní (a nebojí se to neustále zdůrazňovat).
Jako taková cílí na vyšší vrstvy populace, na bohatší a původně snad i na inteligentnější. A snaží se razit jednu klíčovou zásadu – stát by měl zasahovat do soukromých a podnikatelských aktivit svých občanů co nejméně.
Ale právě zákaz kouření v soukromých prostorách, kterými jsou hospody, bary, herny a diskotéky, se s tímto principem absolutně vylučuje. Nejspíš je to otázka pro politology, zda je pan poslanec stále ještě zastáncem konzervativní politiky. Ale odpovědět na ni mohou i sociologové (tedy pokud by se soustředili na skutečné problémy a nikoli na kvazi problémy).
Jinak by si nejspíš všimli dvou výrazných fenoménů týkajících se elit (a možná i politologických konotací této změny). Dnešní elity jednak proti těm dřívějším asi dost zhlouply a také mají spoustu dětí, jež většinou fungují jako čivava Paris Hiltonové. Jedině tak dává smysl představa a podivná argumentace pana Šťastného, že rodiny s dětmi jsou nesvéprávné a bez zákona budou chodit do míst, kde jim je nepříjemně, špatně a kde je to podle pana Šťastného zabije. Buď to, nebo je pan Šťastný majitelem firmy vyrábějící samolepky s nápisem: Zákaz vstupu rodin s dětmi. Inteligentnější majitelé restaurací by si jich jistě koupili dost.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
