Tak se nám přes víkend na těch internetech zase urodilo. Ze Spojených států nás třeba obohatil jistý hudební producent, který sestřihal pár vyjádření prezidentského kandidáta Donalda Trumpa o ženách (tipujete správně, nešlo o lichotky) a přidal k nim trochu toho basového „ducání“.
Ať to člověk poslouchá sebevíc, dochází k jednoznačnému (vlasteneckému) závěru: předloňskému remixu „k*nda“ z českého prostředí se jen tak něco nevyrovná. Ani hvězdný producent ze zámoří. A navíc k tomu můžeme dát hotový prezidentský punc.
Další postřeh, který po víkendu člověku tane na mysli, je fakt, že v Česku nevěříme umělcům. Při pohledu na výsledky voleb do Senátu se zdá, že dotyční sehráli jen jakousi roli. Těžko specifikovatelnou a těžko v kontextu jejich dosavadního angažmá pochopitelnou či vysvětlitelnou. Ale byli tam. A to je, troufám si tvrdit, docela dobře. Alespoň dostali šanci vyniknout jejich protikandidáti. Zůstali jen sportovci, kterým, patrně z přesvědčení, že když dřeli celý život pro výsledky, mohli by dřít i pro ty státní, ještě někdo věří. Nezbývá než doufat, že pokud uspějí „podají životní výkon“.
Máte rádi horory? Zajeďte si do Rakouska. Podle místních médií tam špačci páchají opilecké orgie: sezobávají zkvašené ovoce a pak ani nedokážou letět rovně. Naposledy tak zastavili provoz na dálnici A2, když „jako v hororu naráželi do projíždějících vozů“. Ještěže nekandidovali. Nebo bohužel?
