Až do svého zvolení prezidentem byl François Hollande pro evropské lídry persona non grata. Britský premiér ho nepřijal, italský si nenašel chvilku ve svém programu a německé kancléřství otevřeně podporovalo jeho protikandidáta. V této diplomatické defenzivě se Hollandovi hodil jeho dlouholetý přítel, starosta města Nantes a šéf socialistických poslanců v Národním shromáždění Jean-Marc Ayrault.
Germanofil Ayrault už minulý rok uspěl při své misi navázat kontakty s administrativou německé kancléřky Angely Merkelové, byť vizitky si měnil jen s jejími poradci. Ještě lepší kontakty má i u německé sociální demokracie SPD. Čelná představitelka SPD Angelica Schwall-Dürenová v rozhovoru pro rádio Europe 1 nešetřila chválou muže, „který rozumí Německu“: „Má povahu zprostředkovatele, což jen může pomoci frankoněmeckým vztahům.“
Zločin a trest v Nantes
Nový francouzský premiér sice už dekády platí za umírněného socialistu, jako dvacetiletý mladík ale sympatizoval s radikální levicí. Syn dělníka a krejčové vystudoval němčinu na fakultě v Nantes, dokonce i rok v Německu žil. Už před revolučním květnem roku 1968 se angažoval v hnutí křesťanské levicové mládeže.
Jeho vzorem byl tehdy známý komunista Jean Poperen. Spolu s ním však došel do Socialistické strany a dobře udělal.
Už v roce 1976 v pouhých 26 letech uspěl ve volbách ve svém kantonu. Podle jeho životopisce Alaina Bessona mu prý tehdy volal sám François Mitterrand se slovy: „Jak jsi to jen dokázal?“ Přes raketový začátek kariéry se nikdy z lokální úrovně výše nedostal. V sedmdesátých letech šéfoval regionu Loire-Atlantique.
Od roku 1989 starostuje Nantes na severozápadě země. Právě zde zažil své největší úspěchy i skandály. Výrazně investoval do divadel, chátrající továrnu nechal předělat na scénu umění Le Lieu unique, věhlas si vydobyl i nanteský filmový festival tří kontinentů či festival klasické hudby La Folle Journée.
S Nantes se ale pojí i Ayraultův největší skandál. V roce 1997 byl odsouzen k půlročnímu podmíněnému trestu a pokutě 30 tisíc franků za ovlivňování veřejné zakázky. „Bylo to před 15 lety. Nemám co skrývat, hlavně ne před lidmi z Nantes, kteří mě dvakrát znovuzvolili. Je to věc, která se mě osobně nedotkla, ale za kterou jsem měl jako starosta zodpovědnost,“ hájil se tento týden kandidát na premiéra. „Jsem čestný muž a zůstávám čestným mužem.“
Usmířit Německo a rozpočet
Od roku 1986 je poslancem v Národním shromáždění, Francouzi ho od roku 1997 znají jako šéfa socialistických poslanců. Dvaašedesátiletý Ayrault se v této funkci tak dlouho udržel, protože umně usmiřuje různé proudy ve straně. Totéž si od něj nejspíš přeje i Hollande, aby dělal i v pařížském Hôtelu Matignon, sídle francouzských premiérů. Nyní ale na vyšší úrovni se sousedním Německem.
„Fiskální pakt není kompletní,“ opakuje Ayrault Hollandovy požadavky na prorůstová opatření. Zároveň ale klidně dodává: „Každá ze stran musí o kousek postoupit k té druhé. Potřebujeme najít shodu.“ Vedle „německé“ agendy pak bude muset vybalancovat rozpočet, který hrozí pro příští rok vyšším než slíbeným schodkem. „Veškeré veřejné výdaje budou zhodnoceny, zda jsou užitečné, či ne,“ opět opatrně dodává Ayrault. Ostatně jinak se prý ani vyjadřovat neumí, tvrdí jeho kolega z nanteské radnice Pascal Bolo: „Absolutně neumí blufovat, není snad obyčejnější osobnosti, než je právě Jean-Marc Ayrault.“
Jean-Marc Ayrault
narodil se 25. ledna 1950 na západě Francie v Maulévrier do dělnické rodiny vystudoval němčinu v Nantes, rok pobýval v Německu po radikálním mládí se stal členem Socialistické strany, v pouhých 26 letech už poslancoval ve svém kantonu starostoval nejprve předměstí Nantes Saint-Herblain, od roku 1989 celému městu v roce 1997 byl podmínečně odsouzen za korupci při veřejných zakázkách v Nantes od roku 1986 je poslancem, od roku 2007 socialistické poslance vede, nyní si ho François Hollande vybral za premiéra s učitelkou francouzštiny Brigittou Terrien má dvě děti, rád chodí po horách
