Kreml proti masovým protestům po parlamentních volbách nenasadil násilí. To ve srovnání s ostrými policejními zásahy proti dřívějším poměrně neškodným shromážděním už něco znamená. Ale je to také to jediné pozitivní, co lze o reakci mocenského aparátu na protesty veřejnosti říci. Vladimir Putin, a o něj jde především, zjevně dokázal rozeznat riziko nekontrolovatelné eskalace problému.
Ovšem nejen dosavadní zdrženlivost ukazuje, že se rozhodl tento problém vysedět. Dmitrij Medveděv, který mu zatím drží prezidentský post, slíbil, že nechá výsledky voleb prověřit volební komisí, ale nové volby rovnou odmítl.
Ale ruská společnost je zjevně frustrovaná. Tato frustrace nyní našla svůj katalyzátor ve volebních podvodech, které se nikdo ani moc nepokouší popírat. Jestli ale bude sama stačit, aby zrodila nějaké skutečně mocné a dobře organizované opoziční hnutí, není vůbec jisté. Ovšem Putinova iluze, že má věci pevně v rukou, může vyústit ve vážné nebezpečí pro ruský společenský smír.
