Státům, které nechtějí být závislé na úsudku kapitálových trhů, se nabízí jednoduchá možnost: splatit dluhy a nedělat další. Kdo nemá dluhy, nemusí platit úroky ani rizikové přirážky. Evropské vlády ale chtějí dál vršit deficity, aniž by se musely ohlížet na úsudek trhů.
Proto hledají peníze tam, kde mají i jiné zájmy než jen úrok a splátky. Tím se ocitáme v Číně, zemi s bilionovými devizovými rezervami. Role Číny jako financiéra evropské dluhové mašinerie poroste. Bylo by ale bláhové věřit, že Číňané za svou pomoc nebudou očekávat politické protislužby. Kdo platí, určuje muziku. To nemusíte čínským kádrům vysvětlovat. Spekulovat, jak budou tyto protislužby vypadat, je zbytečné.
Důležité je uvědomit si, do čích rukou se odevzdáváme. Lidová republika je diktatura, jež mezinárodní vztahy nevnímá jako oboustranně výhodný podnik, ale jako hru s nulovým součtem, v níž soupeř musí prohrát, aby Čína vyhrála. Je to diktatura, která sází na právo silnějšího, ne na sílu práva.
