Kdo za soumraku hlasitě křičí, má strach, říká přísloví. Vybavuje se při pohledu na mučednická slova, s nimiž se syrský diktátor Bašár Asad obrátil na „světovou veřejnost“. Vedle obvyklého inventáře floskulí přišla i nepokrytá hrozba, že Sýrie se stane „druhým Afghánistánem“, bude-li proti ní uplatněn stejný postup jako proti Libyi. Není pochyb, že obrázky mrtvého Kaddáfího demoralizovaly i syrského autokrata.
Jeho strach není neoprávněný. Írán, Asadův hlavní spojenec, se od Damašku začíná odvracet. Také exilové vedení Hamasu už se v Damašku necítí pohodlně. Opozice se nechala slyšet, že bude více než dosud bojovat zbraněmi. V roce 1982 potlačil Asadův otec Hafíz povstání ve městě Hamá za cenu dvou desítek tisíc mrtvých.
I současnému vůdci můžeme věřit, že je připraven přikročit k podobnému masakru. Ovšem tentokrát rebelie zachvátila celou zem a je zasazena do kontextu „arabského jara“, jež je však zatím úspěšnější v severní Africe než ve zbytku arabského světa. Zápas o Damašek tak získává klíčový význam.
