Ve Velké Británii to vře. Olej do ohně přililo zabití poslankyně Jo Coxové, oblíbené zastánkyně unijní příslušnosti. Policie zločin vyšetřuje a mlčí, aby nerozdmýchávala vášně. Protože momentálně jsou to výhradně emoce, jež královstvím cloumají.
Jaký rozdíl proti plebiscitu o odtržení Skotska, kde padaly vesměs věcné argumenty. Mluvíme přitom o zemi, která stojí před důležitým krokem a v níž patří kvalifikovaná debata mezi vrcholné kousky politického kumštu.
Ne tentokrát. Tábory zastánců a odpůrců brexitu se obviňují, haní a pomlouvají, aniž by se snažily dobrat podstaty problému. To vše v atmosféře strachu – z uprchlíků, nárůstu kriminality, zvýšení daní, nezaměstnanosti.
A do toho ještě vražda. Británie byla první zemí, která uzákonila svobodu projevu. Už v roce 1689. Jo Coxová patřila k symbolům této vymoženosti. Její smrt je mementem, že i Britové se musejí vyrovnat s démony ve vlastních hlavách. Bez ohledu na to, jak to ve čtvrtek dopadne.
