Možná byl Miloš Zeman zklamaný, že svým nedávným projevem na Valném shromáždění OSN pramálo zaujal, a tak chtěl na jiném mezinárodním fóru zaujmout více. Nutno říci, že při projevu a diskuzi na Parlamentním shromáždění Rady Evropy se mu to podařilo. Považovat ruskou anexi Krymu za hotovou a nevratnou věc může určitě svobodně každý.
Stejně jako myslet si, že Rusko by se ze svého prohřešku mohlo třeba vykoupit ropou. Vtělit ale v pozici hlavy státu takovou myšlenku do oficiálního projevu před mezinárodním publikem, to je úplně jiná disciplína. V případě Miloše Zemana by se dala nazvat „kdo doskočí nejdál od oficiální linie české zahraniční politiky“.
Že si český prezident mnohem více láme hlavu s tím, co si myslí ruský prezident, než s tím, co si myslí česká vláda, není nic moc nového. Přesto důraz, s nímž se Miloš Zeman bral za ruské zájmy, byl tentokrát ještě silnější a patrnější než jindy. Zeman si rozhořčené reakce z Ukrajiny i z Česka pravděpodobně užil. Už onehdy se svěřil, že čím více lidí naštve, tím je mu lépe. Není to ovšem kratochvíle hodná hlavy státu.
