Že Jiří Rusnok zamíří do bankovní rady ČNB, se vědělo. Byv tázán, zmiňoval Miloš Zeman jeho jméno otevřeně ještě předtím, než usedl na Hradě. Těžko se kdy dozvíme, zda Zeman už tenkrát skutečně myslel za dva rohy a tušil, že loajalita tohoto muže se mu bude zatraceně hodit, až bude hledat premiéra pro svou loutkovou vládu.
Rusnok svůj úkol splnil. Spolu se Zemanem se aktivně podílel na nevybíravém znásilnění české ústavnosti a podupání jejích (prý idiotských) zvyků. Odměnu v podobě křesla v bankovní radě si vysloužil.
To vše se vědělo, Hrad to teď jen konečně přiznal. Z věcného či pragmatického hlediska není třeba se nad tím nijak pohoršovat. Rusnok je nepochybně dobrý ekonom, v centrální bance žádnou ostudu neudělá. Pouze z hlediska osobního a principiálního by měla Jiřímu Rusnokovi, až bude sedět v židli bankovního radního, hlodat v hlavě otázka: Stálo to za to?
