Ve vleklé kauze Jany Nagyové se hnuly ledy. Tento pohyb se státním zástupcům, kteří si na velké politické aféře postavili kariéry, nelíbí. Nechtějí si nechat ujít soudní divadlo, takže rozhodnutí samosoudce napadají všemi prostředky.
Přitom by zneužití Vojenského zpravodajství mohli nechat plavat. Ušetřili by síly na mnohem závažnější „větve“ případu, které jsou na ně zatím zřejmě příliš vysoko.
Podmínka a zákaz práce ve státní správě pro Nagyovou, dnes už paní expremiérovou, se jeví jako uměřený trest pro někoho, kdo si v tomto konkrétním případě zjevně nechal přerůst přes hlavu vlastní pocit důležitosti. Z čeho plyne pocit, že před senátem dosáhnou žalobci přísnějšího trestu, není jasné. Navrch připomeňme, že politický a společenský trest už Petr Nečas i jeho žena dostali bez soudu nejvyšší, a to i zásluhou sdílných žalobců. Uměřenost v této kauze opravdu není v módě.
