Tehran Times: Kdo je skutečný vítěz?
Uplynulo víc než 12 let neustálých a dech beroucích jaderných jednání, než skupina světových mocností konečně dosáhla dlouho vedly rozhovory|očekávané jaderné dohody s Íránem. Lze o ní hovořit jako o jedné z nejvýznačnějších politických událostí 21. století. V historii zůstanou zachovány záznamy o roli lidí a institucí i o atmosféře obklopující tento akt. Význam všech těchto faktorů a míra jejich vlivu zdůrazňují důležitost ujednání. Pohled na léta jednání mezi Íránem a skupinou 5+1 by mohl snadno vyvolat dojem, že rozhovory byly vždy neférovou agresí světových mocností vůči Teheránu.
Írán nicméně z mnoha důvodů dokázal těžkosti překonat trpělivým a vážným vyjednáváním. Rivalitu jednajících stran lze lépe pochopit při uvážení mentality Íránu a jeho soupeřů ve skupině 5+1. Írán vždy trval na konstruktivním jednání a svém nezcizitelném právu na jadernou technologii, vždy jednal konzistentně a s heroickou flexibilitou tváří v tvář mocnostem, které opakovaně prokázaly, že nedrží slovo.
Vzhledem k této atmosféře je třeba zdůraznit, že íránská diplomacie by nemohla nikdy dosáhnout těchto konstruktivních úspěchů bez silné podpory od rozhodovacího aparátu země. Jaderná práva byla uhájena díky instrukcím Nejvyššího vůdce islámské revoluce ajatolláha Sajjida Alího Chameneího a úsilí zkušeného diplomatického týmu Rúháního administrativy, jež bylo povzbuzeno podporou velkého íránského národa.
Al-Jazeera: Jednání nekončí
V prvním komentáři k uzavření jaderné dohody íránský ministr zahraničí řekl, že dohoda není pro nikoho dokonalá, ale je pro všechny důležitá. A já bych dodal: A ovlivní všechno na Blízkém východě i ve vztazích Západu vůči regionu. Uplatnění a důsledky dohody zatím nemají jasné kontury.
Ďábel se obvykle skrývá v detailu, ale domnívám se, že z pohledu budoucnosti všechno přebijí politika a strategie. Někteří budou nadšení, jiní hysteričtí. Ale o historickém významu dohody nemůže být pochyb. Ukončí desetiletí nepřátelství, léta přetvářky a měsíce spekulací.
Dohodu umožnilo nasazení amerického prezidenta Obamy a jeho íránského protějšku Rúháního (s podporou ajatolláha Alího Chameneího) a také podpora společnosti v obou jejich zemích. Úspěch dohody závisí na tom, aby ji obě strany uplatňovaly v dobré víře. To znamená, že pro Írán to nebude nástroj ke skrytému rozšíření jaderného programu a Američané úmluvu nezneužijí k oslabení Íránu. Ale nenechme se mýlit – čachry a jednání budou pokračovat i v dohledné budoucnosti.
Posledních 23 měsíců bylo jen ochutnávkou toho, co přijde. Pro začátek dohoda povzbudí Írán, přikrášlí Ameriku a odcizí Izrael. Írán přestane hrát roli strašáka Západu, kterou plně převezme Islámský stát. USA budou moci přehodnotit strategická spojenectví, což postupně povede k proměně strategické krajiny na Blízkém východě.
The Jerusalem Post: Bojovat chytře
Detaily se ještě analyzují a diskutuje se o nich, ale dohoda mezi Íránem a šesti mocnostmi zjevně legitimizuje íránský status země na hranici získání jaderné zbraně. Je to dramatický diplomatický vývoj, který bude mít dalekosáhlé negativní důsledky.
Nejen pro Izrael, ale také pro sunnitské státy. Nicméně bitva ještě není dobojována a finalizaci dohody lze zabránit. Pozornost je nyní třeba přesunout do amerického Kongresu.
Jak se vláda připravuje na agresivní boj za odmítnutí dohody Kongresem, musejí být naši vůdci opatrní, aby z íránské dohody v Americe neudělali stranické téma. Cílem, který nyní nevypadá příliš dosažitelně, je sehnat podporu dostatečného počtu demokratů, kteří se připojí k republikánským odpůrcům dohody tak, aby bylo možné přehlasovat veto, jímž prezident bude chtít udržet dohodu na stole. Izraelské vztahy s americkou administrativou, už nyní na dně, se dále zhorší, protože premiér Netanjahu zesiluje tlak na Američany. Izrael proto musí bojovat chytře.
Atmosféra na Capitol Hill je až toxicky stranická a zdaleka se to netýká jen jaderné dohody. Není v tuto chvíli důležité, zda je to způsobeno Obamovým politickým stylem nebo paličáckou neochotou části republikánů jakkoli spolupracovat s demokraty.
Izrael musí udělat všechno, aby dokázal v těchto složitých vodách kormidlovat. V Izraeli překračuje odpor k dohodě stranické hranice. Je důležité, aby tomu tak bylo i v Americe.
