Vlastně spíš nevypadaly, protože prezident Zeman už si nemůže přihnout tak, jak býval ještě donedávna zvyklý. Je to smutné, protože je to především on, kdo na červnové policejní razii na Úřadu vlády, ministerstvu obrany či pražském magistrátu vydělal. Nebýt realizace, neměl by Rusnokovu vládu a také by nemohl rozleptávat ČSSD. Otázka je, co z toho všeho mají ostatní. Strany si masírují svaly před říjnovým zápasem a tváří se odhodlaně. Ze sekretariátů se ale radostný ryk neozývá. A neplatí to jen o zaskočené pravici. I v Lidovém domě se někteří (a prý i sám předseda Sobotka) často tváří jako před popravou. Ostatně ani Poslanecká sněmovna nebyla na větvi z toho, že se rozpustila. A žalobce Ištvan? Přestože ho Zeman opakovaně podpořil, jako by se do země propadl. Že by zabloudil na rovinaté Hané? To sotva. Spíš se topí v tom, co navařil. Tři exposlance mu z klece pustil Nejvyšší soud a rovněž s krtečky z Vojenského zpravodajství to asi nebude tak jednoznačné, jak se zdálo. Přesto určitý posun tady přece jenom je. Ivo Rittig se ráčil z Monaka dostavit k výslechu. Komu to připadá málo, ať si stěžuje. Třeba na Hradě. Na druhé straně volby se blíží. Z jistě dobře promyšleného předprázdninového načasování zásahu lze odhadovat, že nám Ištvan ze svého ajntopfu možná ještě dá ochutnat. Uvidíme, jestli to bude stejná blamáž jako s trojicí Tluchoř, Šnajdr a Fuksa (o kmotrech ani nemluvě).
Pavel Otto: Záprdek
Nagygate měla minulý pátek malé jubileum. Považte, už jsou jí tři měsíce! Je to ale záprdek, moc k světu se nemá. A podle toho oslavy vypadaly.
