Další šaškovo překvapení bylo, že zdaleka nebyl jediným šaškem na festivalu. Chtěl zažít tu pravou atmosféru a ta se pro neznalce odehrává ve frontě před sály. Letošní ročník byl totiž zajímavý především tím, že lístky na filmy prostě nebyly k sehnání. Asi odešly na lepší místo k lepším lidem.
A tak šašek čekal na film společně s ostatními šašky dvě hodiny na chodbě a byl rád, že konečně mohl plnými doušky nasávat tu pravou festivalovou atmosféru. PárŠašek krát se dokonce dozvěděl, že po dvou hodinách čekání už není místo ani na zemi před plátnem. Tak nezbývalo než zamáčknout slzičku a odejít si vysedět další snímek, který, jak šašek věřil, už určitě vyjde. Leč nevyšel. Příští rok možná v Thermalu vymalují, tak se ty dlouhé hodiny bude snad alespoň čekat mnohem radostněji.
Je to přímo k nevíře, kolik šašek dokázal potkat postaviček, na které v Praze nenarazí celé desítky let. Obyčejný člověk by z tisku mohl nabýt dojmu, že festivalu vládne hipísácká atmosféra, kde se všichni objímají a bezmezně milují. Ale není tomu tak.
Existuje přinejmenším jedna skupina lidí, která návštěvníky nemá příliš v lásce – Karlovarští. Pro šaška je to záhada, ale má pro negativisty radu. Normálně ty Pražáky podojte! Oni přímo touží po vašich postýlkách a prázdných parkovacích místech. Na ceně nezáleží, naopak. A vy, vážení obyvatelé lázeňského města, budete mít korunky na krásnou dovolenou.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
