Více než šest milionů domácností a firem na východním pobřeží bylo bez elektřiny, oběti hurikánu Irene se počítají na desítky. Je to smutný součet, ale jsou to mnohem méně děsivá čísla než před šesti lety, kdy hurikán Katrina srovnal se zemí New Orleans a v celém regionu zabil přes 1800 lidí.
Znamená to, že rozsáhlé evakuace od Severní Karolíny po Connecticut, zavřené metro v New Yorku, tisíce zrušených letů a další opatření, že to vše bylo přehnané?
Odpovědí mohou být různá klišé, která ovšem sedí. Štěstí přeje připraveným. Je třeba doufat v nejlepší a chystat se na nejhorší. Žádný politik se nechtěl stát dalším Rayem Naginem, starostou New Orleansu, který v roce 2005 ztělesňoval nepřipraveost města. Nebo dalším Georgem W. Bushem, jenž jmenoval nekompetentního Michaela Browna do vedení Federální agentury pro mimořádné události. Podíl na mírnějších následcích Irene však mají i geografické a meteorologické faktory a vyspělejší technologie pro sledování a předvídání počasí.
