Elektromobilita sem, elektromobilita tam. Téma přerodu jednoho z ekonomicky nejvýznamnějších průmyslových odvětví v Evropě pravidelně plní zpravodajské servery. Je to prý náročné, ba přímo těžké začlenit do výroby špičkové technologie a přejít do elektrického módu.
V příštích letech však i přesto firmy výrazně rozšíří nabídku svých modelů na elektrický pohon. Snaží se tak prý vyhovět stále přísnějším požadavkům regulátora – tedy Evropské komise. Ostatně včera kolem toho komise vyprodukovala další regulatorní výstup.
To jsou ti autoprůmyslníci hodní, že? Jak je to hezké, že se jejich firmy deklaratorně snaží přizpůsobit novým pravidlům a tučnými PR rozpočty spotřebitelům stále ukazují, jak pečují o jejich dobro. Spotřebitel má totiž krátkou paměť. Tak nějak se už zapomíná ptát, kdeže jsou ty loňské zprávy o podvodech s emisemi?
Kolik automobilky vyplatily Evropanům za to, že jim lhaly o spotřebě a míře emisí jejich vozů? Jak vysoké odškodné zaplatí celé evropské populaci za to, že jí kdovíkolik let kvůli honbě za mamonem úmyslně trávily vzduch a ničily životní prostředí? Kolik generací bude těmito nadměrnými emisemi poznamenáno? Jak moc se kvůli vyšším emisím v Evropě zpomalilo tempo růstu průměrného věku dožití?
K odpovědi se nikdo jaksi nemá. Evropská komise na tento průšvih reaguje třeba zpřísňováním ekologických limitů, kdo ale bude řešit jednu z nejdůležitějších fází každého průšvihu, tedy trest?
