Ještě v létě 2008 se dal dolar koupit za necelých 15 korun, euro za 23 korun a libra pod 30. Ale dnes? O sedm let později můžeme mít pocit, že jsme posledních sedm let nešli ekonomicky kupředu, ale naopak zacouvali do porevoluční minulosti, kdy si čeští gastarbeitři jezdili na předměstí Chicaga vydělat na nový byt v Česku ročním umýváním nádobí.
Dnes dolar stojí skoro 26 korun a libra 38. To znamená, že ve Spojených státech slušná pizza přijde v přepočtu zase na nějakých 500 korun. S takovou si Čech či Moravák opravdu připadá jako chudák, který musí počítat každou korunku. Aktivity pánů z ECB a ČNB se nešťastně sešly.
Nepopírám, že levná měna zvyšuje mezinárodní konkurenceschopnost podniků, jenže zaměstnanci pak nesmějí chtít dovolenou v zahraničí. Není se tak co divit, že nejnovější čísla úřadu práce ukazují, že za prací do zahraničí odchází stále více Čechů. Není to už ale jen věcí instalatérů a skladníků.
Vzdělaní a schopní Češi budou odcházet také. Úměrně rostoucímu pocitu, že je vláda chce svléknout z kůže. V Americe se nám bude těžko konkurovat levné pracovní síle ze zemí na jih od hranice USA, ale kdo ví? Pokud ECB ještě více roztočí rotačky a ČNB bude držet kurz eura navzdory střemhlavému pádu koruny vůči všem ostatním měnám, možná nebude od věci podívat se po nějaké brigádě načerno na druhé straně Atlantiku.
