Jak je možné, že firma z Hradce Králové v době megapixelů a paměťových karet dál vyrábí filmy a fotopapíry a přitom je v zisku? Paradoxně proto, že se drží svého „stříbra“, tedy tradiční výroby černobílých fotomateriálů na stříbrné bázi.
Když projdete starou vrátnicí do továrny Foma, zmocní se vás pocit nostalgie. Šedé, funkcionalisticky působící ústředí s prvorepublikovým logem, zaměstnanci ve vybledlých firemních uniformách a cihlové komíny, to vše vyvolává retro dojem. Na první pohled se zdá, že tady od roku 1921 se toho příliš nezměnilo.
U zubařů Foma boduje
„Teď bude úplná tma a nedá se s tím nic dělat, tak se na to připravte a jděte rovně za mnou,“ upozorňuje vedoucí výroby František Šlechta a mizí v temném koridoru. Filmy a papíry jsou sice baleny v ochranném papíru, ale jistota je jistota. Pan Šlechta nás provádí labyrintem chodeb, skladů a výrobních linek, kde vznikají produkty, které si běžný smrtelník s fotografií většinou nespojuje.
„Tohle je rollfilm,“ ukazuje inženýr Šlechta na velké béžové kotouče připomínající lepicí pásku. Tento technický film se lepí na povrchy, kde je nutné odhalit sebemenší praskliny nebo vzduchové bubliny. Ve strojírenství a průmyslu jsou ho potřeba kilometry, jde tedy o slušný byznys. Dalším hitem místní výroby je dentální film – malý čtvereček filmu, který pacientům vkládají do úst zubaři po celém světě. To jsou jen dva příklady inovací, se kterými se Fomě podařilo obstát na globálním trhu vedle mnohem větších konkurentů.
„Tuhle fázi umíme“
Po rozpadu sovětského bloku v roce 1989 musely fotochemické průmysly v bývalých socialistických zemích najednou čelit volnému trhu. Problém státních firem spočíval v tom, že většinou vyráběly jediný produkt, například barevný film, a tak v konkurenčním boji časem zkrachovaly.
Foma sice snížila počet zaměstnanců, ale přežila. Včas se jí podařilo zpestřit škálu výrobků a najít pro ně odbytiště. Tehdy se zrodil koncept, na kterém společnost funguje dodnes, kdy jde 85 procent výroby na export do sedmdesáti zemí světa.
„V současné době stojí Foma na třech pilířích,“ odhaluje tajemství úspěchu generální ředitel Ivan Tvrdík. Prvním z nich je klasická černobílá fotografie, tedy papíry a filmy. Druhým je medicinální divize, kam patří zmíněný dentální film nebo rentgenové filmy pro nemocnice.
I na téhle frontě sice vítězí digitalizace, ale postupuje pomaleji než například u masové amatérské či novinářské fotografie. Přejít na digitální rentgen je zkrátka dražší než si koupit digitální zrcadlovku. Totéž platí i pro zmíněný kotoučový rollfim, který tvoří třetí pilíř, technickou divizi nedestruktivního testování. O rentgenové či dentální filmy prý hlásí obrovský zájem úplně nové trhy jako třeba Brazílie.
Umělci a amatéři
Ve Fomě ale tuší, že i vysoce odborná klientela zdravotníků a techniků časem přejde na digitální fotografii. „Velké fotografické výrobce už tohle odvětví přestává zajímat, jdou jiným směrem, takže z jedné strany vykrýváme potřebu, kterou opouštějí několikanásobně větší firmy. V budoucnu přežijí samozřejmě digitální technologie, ale tohle je etapa, kterou umíme a kterou se ještě nějaký čas hodláme zabývat,“ říká Tvrdík.
Foma a několik málo dalších přeživších firem se teď společně ocitly v překlenovací fázi, již charakterizuje zoufalý boj o zbytky klientely. Výrobci filmů a papírů se snaží jít s cenou co nejníže.
„Cenově proti nám vystartoval Kodak asi před deseti lety v Rusku, kde srazil ceny pod naše výrobní náklady, takže jsme ten trh nakonec museli opustit. To byl medicinální rentgenový film. Tam nás převálcovali,“ vzpomíná Tvrdík. Něco podobného se teď děje v Polsku, kde se vedoucí pozice ujímá kanadský producent medicinální fototechniky Carestream. Jenže co bude, až i ten úplně poslední zdravotník nebo technik v té nejzaostalejší zemi přejde na digitální technologie? Vše nasvědčuje tomu, že přežije první pilíř, tedy tradiční černobílé papíry a filmy. Ve Fomě tvoří tento segment třetinu z ročního 400milionového obratu (roční zisk činí zhruba dvacet milionů) a nikterak neubývá.
Největším klientem jsou Spojené státy, kde se tradiční vyvolávání filmů a fotografií v temné komoře učí děti na školách v rámci výtvarné výchovy. Materiály od Fomy ale slaví úspěch i na uměleckých školách ve Velké Británii nebo v Rusku.
„Směřuje to do umělecké a zájmové činnosti. Už to není ta masová spotřeba. Je otázka, jestli je to věc generační. Ale jak vidíte na fórech na internetu, pár šílenců se tím pořád zabývá,“ říká Tvrdík. Takovými šílenci jsou například příznivci lomografie. Jde o globální komunitu nadšených fotoamatérů, kteří dávají přednost analogové fotografii před digitální kvůli nepředvídatelnosti alchymie stříbra a retro efektu. Fotografují na primitivní aparáty původem ruské technologie zvané Lomo.
Rakouská firma Lomography, která tento trend živí, od hradecké Fomy ročně kupuje filmy v hodnotě deseti milionů korun.
Přijdou stříbrné ponožky
Dalším důležitým klientem Fomy je japonský gigant Fuji, který si v Hradci nechává finalizovat své barevné papíry. Pro Fuji vyrábí Foma už deset let a na jejím obratu se tato produkce podílí 25 miliony korun ročně. Srovnatelnou spolupráci s Fomou prý od příštího roku zvažuje další velký hráč. „Naznačuji tím, že se o nás zajímají velké firmy, protože oni to v těch svých velikánských kapacitách nemůžou dělat, musejí použít menší, které máme my,“ říká Tvrdík.
Foma mezitím dál hledá, kde inovovat. Na digitální technologii se nechystá – skok z chemie k počítačům by byl příliš drahý, jak ostatně ukázal i neúspěšný pokus Kodaku. Místo toho hradečtí vývojáři pošilhávají po nanotechnologiích, ve kterých se používá stříbro.
„Platí pravidlo: ševče, drž se svého kopyta. My nemůžeme konkurovat papírákům, ale zvažujeme, že bychom se pustili do něčeho, co má něco společného se stříbrem.“ Takovým odvětvím jsou třeba nanotechnologie. V současné době se nanostříbro používá například do ponožek a triček pro sportovce, protože má antiseptické účinky. „Zatím je to pro sportovce, ale v určitém dosahu se to dostane také k běžným smrtelníkům,“ usmívá se tajuplně Tvrdík.
