Móda mimo trendy. Moravská galerie představuje rozsáhlou retrospektivu Liběny Rochové

Móda dnes často funguje v rychlém rytmu trendů. Kolekce přicházejí a mizí v tempu, které sotva dovoluje zastavit se a přemýšlet nad tím, co vlastně říkají o době, ve které vznikají. Tvorba Liběny Rochové ale stojí mimo tento systém. Už několik desetiletí vzniká v jiném tempu – z práce s materiálem, z přesného střihu a z přemýšlení o tom, jak může oděv fungovat na těle i v prostoru.

Rozsáhlá retrospektiva Doteky Liběny Rochové, kterou připravila Moravská galerie v Brně, tak nepůsobí jen jako ohlédnutí za kariérou jedné z nejvýraznějších osobností českého módního designu. Spíše ukazuje způsob myšlení, v němž se móda přirozeně potkává s architekturou, výtvarným uměním i řemeslem. 

Samotné místo výstavy přitom není náhodné. Uměleckoprůmyslové muzeum Moravské galerie se v posledních letech výrazně otevřelo současnému designu i módě. Po znovuotevření budovy v roce 2021 představila galerie nový koncept ART DESIGN FASHION, který propojuje design, módní tvorbu a výtvarné umění. Interiéry muzea přitom vznikly ve spolupráci s předními českými  designéry – podílela se na nich jména jako Maxim Velčovský, Eva Eisler, David Karásek, studio Olgoj Chorchoj nebo architekt Marek Štěpán.

Galerie tak dnes funguje nejen jako výstavní prostor, ale také jako platforma, která dlouhodobě podporuje současné české designéry. Retrospektiva Liběny Rochové do tohoto prostředí přirozeně zapadá. Návrhářka navíc Moravské galerii darovala rozsáhlý soubor modelů a doplňků ze své tvorby, který je dnes součástí sbírky  současného designu 2000+, mapující český design a módu po roce 2000. 

Výstava je rozdělená do sedmi sálů a návštěvník jí neprochází striktně chronologicky. Spíše postupně vstupuje do jednotlivých témat, která odhalují různé vrstvy práce Rochové. Hned při vstupu návštěvníka vítá objekt z barevného hedvábného papíru. Rochová jej vytvořila přímo pro tuto výstavu, materiál však pochází z jejího archivu – jde o skládaný a prokládaný hedvábný papír, který zpracovala už před více než třiceti lety. Instalace tak propojuje minulost se  současností a připomíná jeden z principů její práce: návrat k materiálu a jeho novému čtení v jiném kontextu. 

První výstavní sál nese název (R)evoluce tvarů a soustředí se na Rochové práci se střihem a siluetou. Právě konstrukce oděvu je pro její tvorbu zásadní. Modely zde ukazují, jak dokáže propojit klasické krejčovské řemeslo s výtvarným přístupem. Často pracuje s omezenou barevností – zejména s černou, která u ní neslouží jen jako barva, ale jako způsob, jak nechat vyniknout samotný tvar oděvu. 

Součástí tohoto sálu jsou také kovové a skleněné šperky, které Rochová navrhovala především v devadesátých letech. Tyto objekty už nepůsobí jen jako doplněk k oděvu – fungují spíše jako samostatné výtvarné artefakty. Zajímavým příkladem je korzet z kolekce Dialog z roku 2006, vytvořený z nerezového plechu a skla ve spolupráci s Miroslavem Štěpánkem. Inspirací se stal lustr designéra Jaroslava Bejvla mladšího ze společnosti Preciosa. 

Vedle něj jsou vystaveny také šaty z kolekce Dialog (2006) inspirované obrazem Jana Kubíčka nebo koncertní šaty z roku 2001, vytvořené z hedvábí a peří pro Lucii Bílou, které jsou dnes součástí její soukromé sbírky. Tyto modely dobře ukazují schopnost Rochové pracovat s výraznými materiály a zároveň zachovat čistou a výraznou siluetu. 

Na tento prostor volně navazuje další sál, kde se objevuje například kabát Bílá lvice, vytvořený pro Mercedes-Benz Prague Fashion Week. Model inspirovaný legendou o Bruncvíkovi pracuje s paměťovou tkaninou, která oděvu dodává specifický tvar i strukturu. 

Výstava pak pokračuje sálem Rozostřování hranic mezi přítomností a minulostí. Tady se naplno ukazuje Rochové práce s pamětí materiálů i forem. V jejích kolekcích se objevují odkazy na minulost – starší střihy, tradiční techniky nebo historické motivy. Nejde ale o nostalgii. Tyto prvky spíše fungují jako fragmenty, které v novém kontextu získávají jiný význam. Jeden oděv tak může  současně připomínat minulost a zároveň působit velmi současně. 

Další část výstavy, nazvaná Kolekce jako oděvní syntax, ukazuje Rochové kolekce jako promyšlené celky. Jednotlivé modely zde nepůsobí jako samostatné kusy, ale jako součást větší struktury. Podobně jako v jazyce, kde slova vytvářejí věty, fungují i její kolekce jako systém propojených motivů, materiálů a tvarů. Patří sem například kolekce Pocta sklu, Memory nebo Oděvní partitury, ve kterých návrhářka propojuje inspiraci výtvarným uměním, architekturou i tradičními řemesly. 

Zcela jinou atmosféru má sál nazvaný Kontemplativní móda. Ten připomíná projekty vzniklé ve spolupráci s pacientskou organizací Debra, která pomáhá lidem s nemocí motýlích křídel. V této části výstavy se móda stává způsobem, jak mluvit o křehkosti lidského těla, bolesti i empatii.

Další prostor nabízí osobnější pohled do Rochové tvůrčího procesu. Vedle fotografií designérky jsou zde vystaveny její skicáře a pracovní kresby, které ukazují, jak jednotlivé modely vznikají ještě před tím, než se promění v hotový oděv. Zajímavým prvkem v tomto sále je také figurína, jejíž šaty tvoří papírové vzkazy od návštěvníků výstavy. Lidé na ně zapisují své myšlenky a ty se postupně stávají součástí instalace. 

Součástí výstavy je také videosál, kde mohou návštěvníci nahlédnout do zákulisí Rochové práce. Film zachycuje proces vzniku kolekcí i atmosféru v ateliéru a připomíná, jak velkou roli v její tvorbě hraje řemeslo, experiment a práce s materiálem. 

Výstava vrcholí sálem Butterfly Mind, který připomíná širší vliv Liběny Rochové na českou módní scénu. Rochová zde vystupuje nejen jako návrhářka, ale také jako pedagožka a osobnost, která dlouhodobě ovlivňuje podobu české módy. Její práce se objevovala na fotografiích předních  českých i zahraničních fotografů a výrazně přispěla k tomu, jak se o módě v českém prostředí  přemýšlí. 

Retrospektiva v Moravské galerii tak není jen přehlídkou modelů z minulých dekád. Ukazuje také,  jak může móda fungovat jako způsob přemýšlení o materiálu, prostoru i společnosti.