Jaroš rezignaci vysvětlil rozpory s dalšími členy vedení ohledně budoucnosti nacionalistického hnutí. Nehodlá být pouze fingovaným vůdcem, protože je zvyklý nést osobní odpovědnost za vše, co se v Pravém sektoru děje. I po rezignaci prý zůstává „nacionalistou a revolucionářem“.
Vedení Pravého sektoru ale tvrdí, že Jaroše k rezignaci přimělo chování několika jedinců, diktované „obchodními zájmy, ambicemi a možná i sepětím s tajnými službami“. Prý jen vinou intrik a pomluv byl Jaroš donucen k odstoupení.
Vedení ale slibuje, že v nejbližších dnech svolá jednání, na které pozve Jaroše, aby se situace definitivně vyřešila. Má být rovněž vypracována další „revoluční strategie“, která by odpověděla na nespokojenost členstva.
Jaroš tvrdí, že jeho místo je spíše na bojišti než v parlamentu
Jaroš se díky své popularitě stal poslancem ukrajinského parlamentu, ukázalo se ale, že na jednáních sněmovny patří k nejčastěji chybějícím zákonodárcům.
V rozhovorech s novináři tvrdí, že jeho místo je spíše na bojišti než v parlamentu. I při svém odstoupení připomněl, že odpovědnost za vedení hnutí rozdělil v době, kdy utrpěl v boji s proruskými separatisty zranění.
V létě Jaroš vedl demonstraci asi tří tisíc nacionalistů v centru Kyjeva, požadující odstoupení současné vlády. Odmítl však podezření, že by chystal státní převrat. Demonstrace následovala krátce po dramatické přestřelce členů Pravého sektoru s policisty v Mukačevu na západě Ukrajiny, v jejímž pozadí byl podle expertů boj o sféry vlivu při lukrativním pašování. Někteří komentátoři vykládali přestřelku i jako známku, že Jaroš ztratil nad svými lidmi kontrolu.
